Come as you are

Chcete dosáhnout Nirvany? Tak jí poslouchejte:-) Toto není žádná hlubokomyslná stať na téma vliv Kurta Cobaina a jeho skupiny na okolní svět, ale jednoduché povídání o tom, jak jsem začal poslouchat nejlepší skupinu světa.

Ze začátku jsem Nirvanu moc nemusel, poslouchal jsem svůj punk a Nirvana mi přišla trochu suchá. Dlouhou dobu ležela cédéčka Nirvany hluboko v šuplíku, neopotřebovaná, nepoškrábaná, nevyužitá. Občas jsem si pustil Smells like teen spirit, protože to mělo alespoň nějakou šťávu. Jenže co se nestalo - cédéčko uvízlo v playeru déle jsem chtěl a já tak slyšel i další písničky.

Bohužel pohádkový konec se ještě trochu opozdil, písně se mi stále nelíbily a tak cédéčko opět skončilo na dně šuplíku a já dál ujížděl na E!E, SPS nebo Houbě. Chodil jsem na koncerty do Jamu (nejlepší punková hospoda - v Opavě:-) a co se jednou nestalo. Přijeli k nám Gate Crasher alias Nirvana revival. Tou dobou už jsem Nirvanu poslouchal přece jenom častěji a některé písničky už se mi jako že fakt líbily.

Na koncert jsem se tedy těšil, vstupné čtyři pětky, což bylo idální. Za málo peněz akorát muziky, jak se u nás říká. Už snad po prvních tónech jsem věděl, že tohle bude ten nejlepší koncert, jaký kdy v Jamu byl (alespoň co si já pamatuji). Snad hned při první písni se rozjelo zběsilé pogo*, o které se postarali grungeři, punkáčů tam moc nebylo.

Samozřejmě, že jsem se do poga zapojil, nešlo jinak. Koncert mě úplně dostal, byl perfektní. Atmosféra byla luxusní, zpěvák opravdu zpíval jako Kurt, snad i tak vypadal. Stejně oblečený, vlasy přes obličej a podobný nepřítomný výraz dejte mi všichni pokoj. I zbytek skupiny se snažil zapadnout do své role. Všechno ladilo.

Ač Jam neoplývá zrovna nejnovější hudební aparaturou a zvukařem se stává ten, kdo si stoupne za takový prapodivný závěs či zátaras, kde jsou nějaké magické tlačítka, která snad tu hrozivou aparaturu vepředu nějak ovládají, zvuk nebyl jako ze zadnice, ale vypadalo to, že v ten den si prostě repráky řekly, tak když je to ta Nirvana, tak dneska budeme hrát pěkně, co myslíš?

Koncert končil zcela pochopitelně hymnou Smells like teen spirit, na kterou se dopředu narvala snad půlka osazenstava Jamu a rozjelo se to úplně nejvíc. Jen o něco málo slabší to bylo předtím na Aneurysm. Koncert se tedy vydařil, byl nezapomenutelný.

Od té doby vlastně skoro není dne, abych si Nirvanu alespoň jednou nepustil. Mezi své nejoblíbenější skladby řadím: Smells like teen spirit, to je klasika, pak třeba již zmíněný Aneurysm a rozhodně Rape me.

Docela jsem si oblíbil poslouchat Nirvanu v noci, když usínám. To si pouštím především album Unplugged, což je podle mého názoru nejpovedenější album, i když výše jmenované pecky neobsahuje. Z této desky mám nejradši Where did you sleep last night a pak hlavně Lake of Fire. Tyto dvě písničky osobně považuji za nejsmutnější na světě a nikdo mi to nevymluví. A další taková smutná píseň je třeba Something in the way.

No, tak takhle nějak jsem začal poslouchat Nirvanu. Doufám, že tento “článek” není příliš beznadějný či zmatený, psal jsem ho v jednu v noci:-)

Tak ještě nekolik odkazů na stránky o Nirvaně:
nirvana-band.wz.cz
nirvana.webz.cz
gatecrasher.cz

-————————————-
*pogo = tanec, kdy se část publika zvedne, postaví se před pódium a jakmile začne hrát hudba, začnou všichni zběsile skákat, žduchat se a kopat.