Ještě menší prostitutka na útěku.. (původní verze)

Inspirováno: Malá prostitutka na útěku.. (opravená verze)

Tento text není podle skutečných událostí a použitá jména jsou pouhým výmyslem. Tato povídka dále nesmí být bez písemného souhlasu Patrika Vogla nikde jinde zveřejněna. Děkuji za pochopení.

Již v raném věku jsem byla pohledná, populární a sexuálně zdatná děva. O panenství jsem přišla velmi brzy, to když byla ještě moje maminka těhotná a byla na ulici znásilněna neznámým pachatelem, který to do ní rval tak silně, že stihl odpanit i mne samotnou. Pamatuji si, že se mi to tehdá moc nelíbilo, především proto, že mě ten chlápek nepřivedl k orgasmu.

První orgasmus jsem zažila až ve druhé třídě základní školy, když jsem si hrála se sousedovic psem, kterého po chvilce přestalo bavit lítat za klackem, který jsem mu neúnavně házela, a rozhodl se, že pro změnu strčí ten svůj klacek do mě. Bylo to nádherné! V tu ránu jsem byla hvězdou třídy a hlavně miláčkem všem kluků, kteří si o mně nechávali zdát jen samé lepší sny. Jednou mě dokonce pan učitel znásilnil rozžhaveným pohrabáčem v kabinetě.

Když mi bylo devět let, rozhodla jsem se, že skončím se školou a budu si vydělávat prostitucí. Maminka ze mě měla radost a ihned mi v obchodě koupila minisunki a nějaké rajcovní černé spodní prádlo. Vydala jsem se za svým prvním kšeftem.

Jako první jsem zastavila nějakého Němce v Toyotě. Vyjeli jsme z Prahy a jeli po D1 směrem na Brno. Když jsme projížděli kolem Českých Budějic, řekl mi ten týpek, že bych mu mohla za jízdy vykouřit. Já nadšeně souhlasila. Jeli jsme třistapadesát v protisměru a já mu skvěle kouřila jeho obrovské péro. Udělala jsem ho tak, až mu zmodrala prostata.

Všechno se zdálo být fajn, až do té chvíle, než jsem požádala o peníze. Řekl, že tak hnusné děvce žádné peníze dávat nebude. To mě naštvalo. V tu chvíli jsem si všimla, že se na zadním sedadle povaluje starý ruský Kafelnikov. Okamžitě jsem ho sebrala a přitiskal mu hlavu zbraně přímo na spánek. Vyhrožovala jsem mu, že ho zastřelím, když mi ty peníze nedá. On odmítal a říkal, že to je jen atrapa.

Našila jsem mu rovnou do hlavy dvě dávky. Krev ostříkla celý vnitřek auta. To bychom měli. K mé smůle jsme stále jeli třista v protisměru a já se nemohla dostat k řízení. Chvíli jsem se pokoušela vypnout rádio, protože tam zrovna rapoval Leoš Mareš, ale nedařilo se mi to. Po chvíli jsem radši rozstřílela i to rádio. Nicméně svůj problém s rychle jedoucím autem v protisměru jsem nevyřešila.

V ten okamžik jsem ucítila strašlivou ránu. Napálili jsme to do obrovského náklaďáku. Proletěla jsem předním sklem a dopadla do příkopu. Když jsem se po chvíli probudila, zjistila jsem, že mám pohmožděné levé rameno a že nemám pravou nohu. Nevadí.

Šla jsem stopnout nějakého dalšího zákazníka. Potřebovala jsem peníze, abych si koupila protézu. Zastavil mi nějaký američan ve fialovém renaultu. Nastoupila jsem. Američan na mě spustil cosi o blow job, tak jsem se chopila náčiní a začala mu ho kouřit. Tentokrát jsme jeli jen sto třicet hustým lesem. Měl to prý rád v přírodě.

Bohužel zase nechtěl zaplatit. Vytáhla jsem z podsedadla granát, odjistila a vyskočila z auta. Bohužel jsem dopadla tak blbě, že mi nějaká větvička vypíchla jedno oko. Nevadí.

Měla jsem štěstí, že kolem šli nějací houbaři, stařenka se stařečkem, tak jsem se jich zeptala, jestli nemají ňákej koks. Že prý ne, ale mluvili cosi o perníku, což taky není k zahození. Nalila jsem toho do sebe kýbl. Trochu se mi zamotala hlava, uviděla jsem několik zelených mužíčků, ale jinak pohoda. Postavila jsem se na jednu nohu a klopýtala pryč z lesa.

V tom šla po lesní pěšině městká policie. Lekla jsem se. Schovala jsem se do křoví, ale bohužel si mě všimli. Ale měla jsem štěstí v neštěstí. Jen mě opíchali a šli dál. Uf.

Šla jsem dále hustým lesem. Dorazila jsem až na nějakou opuštěnou benzínku. Moc jsem nechápala, co tady ta benzínka dělá, ale vzhledem k tomu, že mi už druhá noha skoro dorostla, rozhodla jsem se, že tu benzínku přepadnu. Z ostrých kamenů jsem si vytvořila nůž ostrý jako břitva a jala jsem se přepadnout paní v benzínce.

Vpadla jsem tam jako divá zvěř, přiložila svůj amatérsky, ale přesto precizně vyrobený nůž ke krku prodavačce a pohrozila ji, ať mi dá všechny peníze. V tom ale vpadla do benzínky URNa. Hodili dovnitř kouřové granáty, nad hlavou jsem slyšela vrtulníky a nějací lidé dopadali na střechu budovy. Utekla jsem zadními dveřmi.

“Stát!” Slyšela jsem za svými zády. Nezastavila jsem se. Nemohla jsem… Uslyšela jsem výstřel. Další. A ještě další a další a další. Ale než mě ta kulka stačila vůbec dohnat, přiletěl ze severu superman, chytil mě za kotníky a odletěl se mnou pryč. Z jihu přiskočil Batman a vyřídil všechny policisty. Z leva pak přiběhl Neo a zmasakroval Batmana.

Nakonec jsem si vzala Supermana a jestli jsem neumřela, žiju až dodnes.