Opavsko-olomoucké vlakové paradoxum

A jak dlouho čekáte ve frontě na jízdenku vy?

Znáte to, přijdete na nádraží, chcete si koupit jízdenku a ejhle, fronta jako blázen. Stoupnete si do řady a čekáte a čekáte. Za přiměřený čas dostanete lístek a jdete na vlak. Ne tak v Olomouci a ne tak v Opavě.

V Opavě totiž přijdete na nádr a ve frontě stojí tak dva lidi. Vždycky. Nebo alespoň poslední půlrok. Řeknete si super, to půjde rychle. Stoupnete si do fronty a čekáte. První člověk se zrovna dohaduje s paní, že chce sice jet do Práskařic, ale nikoli přes Vagislavín, ale přes Řiťolezy. Na to paní odpovídá, že to nejde, protože podle drážního předpisu číslo evidenční 435/12 paragraf 8 řádek 3 se nesmí vydávat přestupní jízdenka z Krutoalbrechtic do Práskařic přes Řiťolezy, že to by musel pán jet ne z Krutoalbrechtic, anóbrž od Plachtoklaz. Pán že ne, že to ani omylem, že s tím si paní od dráh může políbit svůj plesnivý ánus a že chce jet přes Řiťolezy a basta fidli. Po třech paragrafech a několika zadnic se nakonec shodnou na tom, že pán pojede do Krutoalbrechtiv vlakem, pak přesedne na autobus, dojede do Řiťolez, tam si koupí svůj oblíbený Řiťolezácký chleba, který pečou jen v Řiťolezech a pak pojede vlakem domů. Sedm minut v tahu, vy stále nemáte lístek.

Nastupuje na řadu slečna, která stála před vámi. Mladá, sympatická, ta určitě nepojede do Řiťolez, to je v klidexu. Já bych chtěla studentký průkaz do Ostrávy, říká. A potvrzení od školy máte? No nemám, ale mám ISIC. Tak si jich sežeňte ještě třicet jedna a můžete s nimi hrát Černého Petra, ale studentskou průkazku vám nedáme. Ale vždyť ten ISIC přece říká, že jsem studentkou vysoké školy, ne? Ta karta říká, že svou první menstruaci už máte za sebou, ale o vysoké škole neříká nic. Tady máte papír a až vám ho potvrdí škola, můžete dostat průkazku. Ale blablabla.

Přestáváte čekat, minuty ubýhají a vlak skoro ujíždí. Vlezete do mezinárodní pokladny, koupíte si lístek meziměsto a jdete pryč.

Teď Olomouc. Koukáte na kolejích na Californication, Fox Mulder si to zrovna rozdává s nějakou kráskou a najednou zjistíte, že vlak jede za pár minut. Nahážete věci do krosny a letíte na nádr. Vlak jede za sedm minut, když doběhnete do haly a tam je fronta patnácti lidí u každé kasy. Do zpocené prostitutky, která si zrovna odpracovala svých osm hodin na E55 ve společnosti všude ochlupených německých gentlemanů, klejete a stoupnete si do fronty. Než napočítáte do 180, jste na řadě, máte v ruce lístek a éla hop, sedíte ve vlaku. Ještě si stihnete koupit noviny. Reflex. Sráthem.

Toto je nejsilnější a největší paradoxum, se kterým jsem se setkal. Neví někdo, proč vystát čtvrtinovou frontu v Opavě než jaká je v Olomouci trvá čtyřikrát déle? Hmm, Petro, nevíš? Možná bych o tom mohl napsat bakalářskou práci.