Taky hrajete Travian? Ano? Ne? Předvedu vám, jak ho hraje můj kamarád. [v tomto článku se nenachází ani jeden refererový odkaz na Travian.cz]

---

Pokud neznáte Travian, jedná se o online textovo-obrázkovou strategie, kterou hraje polovina národa. Dokonce to začaly hrát i kámošky od mojí holky, takže jestli to taky nehrajete nebo přinejmenším neznáte, jste fakt out.

A nyní k mému kámošovi, zikovi. Zaregistroval se na čtvrtém serveru a hraje za výbušné a agresivní germány. Zik hafo útočí. Zik má hafo velkou armádu. Občas mu někdo po útoku napíše:

countdowner psal: _Cau pls muzeme uzavrit spojenectvi ok?
_Zik psal: _Ale každá sranda něco stojí…..
_countdowner psal: _Tak to neni vzdycky!
_Zik psal: _Ale já to tak chci - můžu si poplatek za ochranu vybírat i sám…….
_countdowner psal: _Tak to tahni doprdele!

_Zik útočí i na jiné vesnice:

Havířov psal: hej kamo vim že tato hra je o dobívání ale co založit alianci spolu!!!budeš šéf a já ti budu odevzdávat daně
Zik psal: Já už v alianci jsem a docela se mi tam líbí. Docela se mi i líbí tě okrádat. A jestli chceš, daně mi můžeš odvádět stejně - aspoň na tebe nebudu muset tolik útočit……
Havířov psal: ok nevadi založim si new vesnici s tadytou už to nema cenu

Dámy a pánové, zik je hajzl, neštít se zaútočit na své spojence:

Kehrit psal: Proč na mě útočíš???já myslel že jsme přáteleé a v alianci (obrazne) a ty na me utočíš?si treba rekni a já ti neco poslu ale takhle?ses docela parchant… co založit alianci spolu!!!budeš šéf a já ti budu odevzdávat daně
Zik psal: Přátelé jsme nikdy moc nebyli a co se týče naší aliance - není pro ni dále výhodné být spojenci s vaší aliancí. Ale přiznávám že to byla trochu rána pod pás - nebudu na tebe už dál útočit, když mi občas zaplatíš za ochranu……..
Kehrit psal:: _SI děláš srandu ne?a kolik by to jako mělo bejt?

_Zik bývá také přízemně stručný a jasný:

Astonmartin psal: _z jakeho duvodu na mne utocis
_Zik: _Protože chci tvoje suroviny?

_Ale zik není zlý, občas má i světlé okamžiky a hlavně nikoho nikdy do ničeho nenutí, posuďte sami:sauCEPan psal: _:D ale fakt jestli chces tak ti pak nejaky to zelezo poslu ale jako german asi nejsi zrovna chudej co? :)
_Zik psal: _No, všichni sousedi v okolí jsou už okradení, tak jsem teď chvilkově trochu v krizi……. :-) a jestli něco pošleš, bude to jen dobře, ale nenutím tě…..
_
Ze zika jistě jednou vyroste rozený obchodník:

Zik psal: Právě dorazil špeh k tobě a vidím že nejsi chudý….. Nechtěl bys mi třeba zaplatit něco za ochranu?!
Anonym: _jako fakt? nebo si delas srandu? jestli chces tak az budu mit obchod tak ti poslu trochu zeleza nebo cihel
_
Prostě kolosální hajzl. A teď zase zpět do práce.

Mimochodem - ROFL.

Takže nejprve jeden super link:

---

Hehe.

A teď k věci - nedávno jsem zjistil, že se do mě nějak navážel meca. Teda - já právě nevím, jestli to bylo navážení nebo nebylo, nevíte někdo? Já jen, jestli mám být uražený nebo ne :-). Nicméně meca otevřel pandořinu skříňku, neboť prohlásil, že se mu nelíbí přezdívka Lukee (kterou občas používám) a má radši Timy. Takže přikládám anketu, co se vám líbí nejvíc:

---

Milan Baroš čelí ve Francii novému skandálu, který spáchal během fotbalového utkání, kdy na jednoho spoluhráče dělal ne zrovna hezké gesta. To si samozřejmě nenechali ujít různí mravokárci a překrucálisté a od té doby vláčí Milana rasistickým bahnem. Nicméně ať se na ten záznam dívám jak se dívám, nic rasistického na něm nevidím.

Vysvětlí mi někdo, co je rasistického na tom, když nějakému černochovi řeknu, že smrdí? Nebo že je to blbec? Nebo když ho jakkoliv jinak urazím? Není to slušné. Není to taktní. Ale není to proboha rasistické! Nejkrásněji na to zareagoval sám Milan Baroš, který měl prohlásit, že kdyby se to odehrálo naopak, nikdo by ani nepíp.

Já tam žádný rasismus nevidím a byl bych rád, kdyby mi ho ti pisálkové ukázali. Jediné, co jsem já na tom záběru viděl bylo, že Baroš naznačil protihráči, že smrdí (teda klub vydal jakési prohlášení, že ho ten protihráč bránil až moc těsně, proto Milan takhle reagoval, ale jistě každý tuší, že je to dosti trapná výmluva…). Znamená to snad, že když urazím černocha, jsem rasista? Došli jsme až do doby, kdy jako bílý mohu urazit zase jen bílého a černý černého? Protože kdyby bílý urazil černého, byl by odsouzen za rasistické projevy? Kdyby Baroš udělal naprosto stejné gesto na bílého, nikdo by neřekl ani bů, proč všichni křičí, když ty gesta směřoval na černocha?

Ať klidně Barošovi napaří pokutu za nějaké nesportovní chování nebo něco podobného, jen prosím ne za rasismus.

Na stejné téma též:

- Lace: Jděte už s tím rasismem do prdele

- Jirka Macich: Milanu Barošovi se nesportovní gesto nevyplácí

Inspirováno: Malá prostitutka na útěku.. (opravená verze)

Tento text není podle skutečných událostí a použitá jména jsou pouhým výmyslem. Tato povídka dále nesmí být bez písemného souhlasu Patrika Vogla nikde jinde zveřejněna. Děkuji za pochopení.

---

Již v raném věku jsem byla pohledná, populární a sexuálně zdatná děva. O panenství jsem přišla velmi brzy, to když byla ještě moje maminka těhotná a byla na ulici znásilněna neznámým pachatelem, který to do ní rval tak silně, že stihl odpanit i mne samotnou. Pamatuji si, že se mi to tehdá moc nelíbilo, především proto, že mě ten chlápek nepřivedl k orgasmu.

První orgasmus jsem zažila až ve druhé třídě základní školy, když jsem si hrála se sousedovic psem, kterého po chvilce přestalo bavit lítat za klackem, který jsem mu neúnavně házela, a rozhodl se, že pro změnu strčí ten svůj klacek do mě. Bylo to nádherné! V tu ránu jsem byla hvězdou třídy a hlavně miláčkem všem kluků, kteří si o mně nechávali zdát jen samé lepší sny. Jednou mě dokonce pan učitel znásilnil rozžhaveným pohrabáčem v kabinetě.

Když mi bylo devět let, rozhodla jsem se, že skončím se školou a budu si vydělávat prostitucí. Maminka ze mě měla radost a ihned mi v obchodě koupila minisunki a nějaké rajcovní černé spodní prádlo. Vydala jsem se za svým prvním kšeftem.

Jako první jsem zastavila nějakého Němce v Toyotě. Vyjeli jsme z Prahy a jeli po D1 směrem na Brno. Když jsme projížděli kolem Českých Budějic, řekl mi ten týpek, že bych mu mohla za jízdy vykouřit. Já nadšeně souhlasila. Jeli jsme třistapadesát v protisměru a já mu skvěle kouřila jeho obrovské péro. Udělala jsem ho tak, až mu zmodrala prostata.

Všechno se zdálo být fajn, až do té chvíle, než jsem požádala o peníze. Řekl, že tak hnusné děvce žádné peníze dávat nebude. To mě naštvalo. V tu chvíli jsem si všimla, že se na zadním sedadle povaluje starý ruský Kafelnikov. Okamžitě jsem ho sebrala a přitiskal mu hlavu zbraně přímo na spánek. Vyhrožovala jsem mu, že ho zastřelím, když mi ty peníze nedá. On odmítal a říkal, že to je jen atrapa.

Našila jsem mu rovnou do hlavy dvě dávky. Krev ostříkla celý vnitřek auta. To bychom měli. K mé smůle jsme stále jeli třista v protisměru a já se nemohla dostat k řízení. Chvíli jsem se pokoušela vypnout rádio, protože tam zrovna rapoval Leoš Mareš, ale nedařilo se mi to. Po chvíli jsem radši rozstřílela i to rádio. Nicméně svůj problém s rychle jedoucím autem v protisměru jsem nevyřešila.

V ten okamžik jsem ucítila strašlivou ránu. Napálili jsme to do obrovského náklaďáku. Proletěla jsem předním sklem a dopadla do příkopu. Když jsem se po chvíli probudila, zjistila jsem, že mám pohmožděné levé rameno a že nemám pravou nohu. Nevadí.

Šla jsem stopnout nějakého dalšího zákazníka. Potřebovala jsem peníze, abych si koupila protézu. Zastavil mi nějaký američan ve fialovém renaultu. Nastoupila jsem. Američan na mě spustil cosi o blow job, tak jsem se chopila náčiní a začala mu ho kouřit. Tentokrát jsme jeli jen sto třicet hustým lesem. Měl to prý rád v přírodě.

Bohužel zase nechtěl zaplatit. Vytáhla jsem z podsedadla granát, odjistila a vyskočila z auta. Bohužel jsem dopadla tak blbě, že mi nějaká větvička vypíchla jedno oko. Nevadí.

Měla jsem štěstí, že kolem šli nějací houbaři, stařenka se stařečkem, tak jsem se jich zeptala, jestli nemají ňákej koks. Že prý ne, ale mluvili cosi o perníku, což taky není k zahození. Nalila jsem toho do sebe kýbl. Trochu se mi zamotala hlava, uviděla jsem několik zelených mužíčků, ale jinak pohoda. Postavila jsem se na jednu nohu a klopýtala pryč z lesa.

V tom šla po lesní pěšině městká policie. Lekla jsem se. Schovala jsem se do křoví, ale bohužel si mě všimli. Ale měla jsem štěstí v neštěstí. Jen mě opíchali a šli dál. Uf.

Šla jsem dále hustým lesem. Dorazila jsem až na nějakou opuštěnou benzínku. Moc jsem nechápala, co tady ta benzínka dělá, ale vzhledem k tomu, že mi už druhá noha skoro dorostla, rozhodla jsem se, že tu benzínku přepadnu. Z ostrých kamenů jsem si vytvořila nůž ostrý jako břitva a jala jsem se přepadnout paní v benzínce.

Vpadla jsem tam jako divá zvěř, přiložila svůj amatérsky, ale přesto precizně vyrobený nůž ke krku prodavačce a pohrozila ji, ať mi dá všechny peníze. V tom ale vpadla do benzínky URNa. Hodili dovnitř kouřové granáty, nad hlavou jsem slyšela vrtulníky a nějací lidé dopadali na střechu budovy. Utekla jsem zadními dveřmi.

“Stát!” Slyšela jsem za svými zády. Nezastavila jsem se. Nemohla jsem… Uslyšela jsem výstřel. Další. A ještě další a další a další. Ale než mě ta kulka stačila vůbec dohnat, přiletěl ze severu superman, chytil mě za kotníky a odletěl se mnou pryč. Z jihu přiskočil Batman a vyřídil všechny policisty. Z leva pak přiběhl Neo a zmasakroval Batmana.

Nakonec jsem si vzala Supermana a jestli jsem neumřela, žiju až dodnes.

Toliko odpověď na Zimmiho otázku. Nesním.

---

A teď k té řetězovce. Takže jaké jsou asi Timyho/Lukeeho/Lukášovy sny? Začněme nejprve těmi pracovními:

Sen první: mít nějaký web s hafo solidní návštěvností a vydělávat těžký prachy na reklamě. Nejlíp nějaký, o který už bych se ani nemusel moc starat. Jen bych občas koukl do administrace - “hmm, dneska jenom šedesát dolarů, budu muset zvýšit reklamní plochy”.

Sen druhý: Stát se špičkovým programátorem, co každý den napíše několik stovek kilobajtů kvalitního objektového kódu. Nejlépe pracovat v Seznamu. Tam by se mi líbilo :-). A samozřejmě mít i nějaké vlastní projekty.

Sen třetí: Až si za pomoci prvého a druhého snu vydělám dost peněz, pořídím si v Opavě (nebo klidně i někde jinde) nějakou hezkou a útulnou hospůdku. A ta mi zůstane až do smrti.

Tak a teď ty životní sny:

Sen první: nainstalovat Ubuntu a zprovoznit tam Beryl. (nevíte někdo, proč se takováto videa objevují až ve chvíli, kdy s něčím podobným přijde microsoft? Kdyby se tyhle videa objevily v tak hojném počtu dříve, určitě by to věci pomohlo více, než teď, kdy slouží spíše k posmívání se Vistám. No nic, to je ta linuxová komunita, no)

Sen druhý: Bydlet s přítelkyní někde v hezkém bytečku nebo domečku. Každou chvíli bychom někam jezdili a užívali si života jak se patří.

Sen třetí: Tak ty děti, no ;-). Kluka a holku, kluk starší.

A štafetu předáme třeba’s Studnovi a Elfovi.

Aneb co všechno můžete zažít v Opavě.

---

V prvé řadě - kuk na novinky. Přečíst. Pod tou diskotékou si představte punkovou hospodu plnou punkáčů a hlavně nadržených Antifa, neboť tam zrovna měl probíhat koncert Edelweiss Piraten, brutal hardcore Antifa kapely a pod útočníky si představte příslušníky rozzuřených neonacionalistů ;-).

Punx not dead vy volové.

Jo a já tam nebyl, koukal jsem na Terminátora.

Prý se nic nestalo, neonacionalisté utekli, pár lidí se trochu nadýchalo a zvukař dosraně odešel.

Toužíte býti paraoidní, ale stále nemůžete přijít, jak se v kterou situaci nejlépe zachovat? Nebojte, tato polní příručka začínajícího paranoika vám poradí v každé situaci!

---

[Trošku delší článek, asi trochu nudný. Njn, to už tak bývá. Měl jsem dvouletý seminář z psychologie a nic nudnějšího jsem nezažil… Tak abyste taky zažili trošku z té nudy ;-)]

Paranoia sama o sobě je stav, kdy si osoba tímto trpící myslí, že je například pronásledována mimozemšťany či že ji obecně všichni na ulici/v restauraci/v autobuse pozorují. Paranoidní člověk se také může domnívat, že ho lidé nemají rádi, často pro tyto teorie vymýšlí různé nesmysly, kterými sám sebe přesvědčuje, že ho nikdo nemá rád. Obvykle je těžké mu to vymluvit. Paranoia se ovšem často promítá v lehčí formě i v životě běžného člověka. Nyní následuje několik konkrétních rad, jak se stát paranoidním človíčkem (psáno z pohledu muže, ženy prominou).

Situace: Přítelkyně obvykle chodí z práce o půl čtvrté. Hodiny ukazují za pět minut čtyři a přítelkyně nikde. Nyní se paranoici dělí na dva základní druhy - katastrofický paranoik a žárlivý paranoik. Jakožto katastrofický paranoik byste si měli myslet zhruba něco takového:

• Autobus, ve kterém přítelkyně jede, řídil šílenec, ujel s ním mimo město a namířil to rovnou do svodidel. Máte-li velkou představivost, můžete například zapojit časovanou bombu přilepenou na spodek autobusu, či šílence s motorovou pilou, který přišel povraždit přeživší po autonehodě. Jedno ze základních hesel všech paranoiků zní - čím větší fantasie, tím lepší paranoia.

• Přítelkyně přecházela přechod a přejelo ji auto / motorka / náklaďák / jízdní kolo / koloběžka / letadlo / vrtulník / létající talíř (platí jen pro scifi paranoiky) / Jiří Paroubek

• Přítelkyni oslovil Jehovista a ukecal ji

• Tříčlenné komando černě oblečených ninjů uneslo vaší přítelkyni a zadržují ji v místní čínské čtvrti, o které ani nevíte, že existuje. Nejspíše ji zrovna trhají nehty a lámou kosti. Je nepravděpodobné, že byste ještě svou přítelkyni někdy poznali.

• Přítelkyně si vzala taxík, který ji zavezl do hlubokého černého lesa a taxikář zrovna vaší přítelkyně znásilňuje rozžhaveným pohrabáčem.

• Přítelkyně se stala obětí černé magie a voodoo. Nejspíše ji právě roste třetí hlava a osmé ňadro.

• Přítelkyni unesli mimozemšťané. [jen scifi paranoici]

Pokud by náhodou přítelkyně do čtyř hodin (nebo klidně i později) přišla, pravděpodobně se pouze jen vymanila ze spárů Jehovisty nebo černokněžníka. Patrně však nebude chtít přiznat pravdu a bude se bránit jednou z těchto naprosto evidentních výmluv:

• “Ujel mi autobus.” Ne abyste tomu uvěřili proboha! Cožpak je normální, aby někomu ujel autobus? Vám přeci také neujíždí! (jezdíte autem…)

• “Musela jsem zůstat déle v práci” Takový blábol! Jen se přiznej, že se dáváš k jehovistům potvoro! Já přece taky nezůstávám každou chvíli déle v práci! (nepracuji…)

• “Autobus měl poruchu!” No jistě! Zrovna když vaše přítelkyně vleze do autobusu, tak má poruchu! Tomu by uvěřil jedině blázen! Dnešní moderní autobusy se přece rozbijí maximálně jednou za deset tisíc let!

Pokud má vaše přítelkyně bujnou fantasii, může si vymyslet i něco daleko fantasknějšího, například “Ve městě byla dopravní zácpa”, “Zastavovali mě policisti a všechno kontrolovali, je zase nějaká akce Kryštof”, “Musela jsem ještě jít něco vyřídit na úřad” a podobné bláboly, kterým samozřejmě každý paranoik může jen stěží uvěřit. Vůbec nejtrapanější výmluva je “Byla jsem nakoupit”.

Žárlivý paranoik má daleko jednodušší práci, také se vyskytuje častěji. Žárlivý paranoik si prostě představí, s kým a kde jeho přítelkyně je. Samozřejmě vždy v těchto představách musí figurovat osoba opačného pohlaví, takže časté jsou takovéto náměty (seřazeno od paranoiků - začátečníků až po profesionály):

• Moje přítelkyně sedí s nějakým týpkem v kavárně.

• Moje přítelkyně sedí se svým nadřízeným v kavárně.

• Moje přítelkyně sedí se svým šéfem v kavárně a objímají se. Tančí.

• Moje přítelkyně si to někde rozdává s taxikářem.

• Moje přítelkyně orálně uspokojuje svého šéfa.

• Moje přítelkyně si to rozdává s mým nejlepším kamarádem.

• Moje přítelkyně orálně uspokojuje svého šéfa a zároveň análně mého nejlepšího kamaráda.

• Moje přítelkyně potkala Brada Pitta.

• Moje přítelkyně potkala Sagvana Tofiho.

Takováto přítelkyně patrně po příchodu domů zkusí některou z těchto osvědčených, ale dávno prozrazených výmluv:

• “Byla jsem s kamarádkou nakupovat.”

• “Byla jsem sama nakupovat.”

• “Potkala jsem Tondu [můj nejlepší přítel], tak jsme spolu zašli pokecat do kavárny.”

• _”Byla jsem se šéfem na oběd, rozebírali jsme další strategii naší firmy.”

_• _”Byla jsem v kavárně s Terkou, potkali jsme se ve městě.”

_Zásada číslo dvě zní - nenechat se odbýt a hlavně jí nevěřit ani slovo. Vy nejlépe víte, jak to bylo a co dělala. Ona to neví anebo lže. To je jasné. Pokud z ní chcete dostat skutečnou pravdu, zkuste na ni vyvalit, že vy tu pravdu znáte. Vpalte jí do očí, že víte, že spí se šéfem a zároveň s Tondou. Uvidíte, jak bude překvapená, že to víte. Ta bude panečku zírat! Patrně také znervózní. Pokud se v této fázi nepřizná, řekněte klidně, že víte o tom taxikáři, ale že pokud se přizná, budete to brát jako polehčující okolnost. Pokud stále mlčí a dělá že nechápe, mělo by přijít na řadu násilí. Zkuste to nejdřív zlehka, židlí, poté můžete přitvrdit. Neznásilňujte. Pokud ani na konci tohoto procesu nekápne božskou, možná jste se opravdu zmýlili a vymysleli špatnou konspirační teorii. Nejspíše spí s domovníkem, děvka jedna.

Pojďme ale na další příklad. Takže situace: Přítelkyně se vám už několik hodin neozvala, ač se obvykle ozývá každou chvíli, alespoň jednou za dvě tři hodiny. V tuto chvíli můžete použít některé paranoické myšlenky, které jsem zmínil v minulých bodech anebo můžete zkusit vymyslet nové:

• Vaše přítelkyně vás přestala milovat. Pravděpodobně přesně v jednu hodinu odpoledne.

• Vaše přítelkyně se naštavala, že jste předevčírem nevynesl smetí.

• Vaše poslední SMS, kde jste ji přál dobré ráno jí neuvěřitelně vytočila.

• Její nejlepší kamarádka jí nakecala, že máte milenku, která má větší ňadra než ona sama.

• Vaše přítelkyně má už dost vašeho skuhrání a proto zahodila mobil do řeky a už o ni nikdy neuslyšíte.

Když se poté přítelkyně skutečně ozve, pravděpodobně zkusí použít jednu z těchto výmluv (je možné, že tyto výmluvy vyčetla z podobného článku jako je tento):

• “Měla jsem moc práce, nevědala jsem, kam dřív skočit”

• “Vybila se mi baterka, promiň” [platí jen pro případ, že jste se ji sami nepokoušeli dovolit - což jste samzořejmě měli, alespoň každoých deset minut. Lepší paranoici volají klidně i každých pět minut. Ti nejlepší vyzvánějí neustále]

• “Potkala jsem kamarádku, bývalou spolužačku, tak jsme se zakecali, znáš to”

• “Ztratila jsem mobil, zapadl mi za skříň, nemohla jsem ho dlouho najít”

• “Došel mi kredit”

• _”Jéžiš, já jsem na tebe úplně zapomněla, měla jsem teď moc starostí”
_

Zapřísáhám vás, ničemu z toho, co jsem zde uvedl, ani ničemu podobnému, nevěřte! Nikdy a za žádných okolností! Jinak z vás nikdy nebude pořádný paranoik!

Nyní následuje ještě pár obecných rad:

Pokud uvidíte svou přítelkyni, jak se baví s nějakým mužem na zastávce, vězte, že se jedná o milence. Spí s ním už dlouho a má větší penis než máte vy. Je to manažer nějakého známého podniku, možná i ředitel, a je několikrát úspěšnější než vy. Je lepší než vy. Pokud přítelkyně tvrdí, že se jedná o vašeho souseda (možná mu je podobný, ale to nic neznamená) nebo bývalého spolužáka, jednoznačně lže.

Jestliže má vaše přítelkyně nějakého koníčka, například chodí každou středu cvičit, je jisté, že má milence. Vrací-li se pokaždé z cvičení uvolněná, je možné, že těch milenců má více. Každý má více svalů než vy a rozhodně mají větší penis než vy. Každý muž na ulici má vlatně větší penis než vy. Nevěřte ji její kecy o józe a podobných blábolech, z jógy by přece nechodila tak uvolněná.

Špehujte ji. Ve chvíli, kdy chytnete podezření, že má přítelkyně milence (čím dříve, tím jste lepší paranoik), sledujte ji. Čtěte jí SMS, kontrolujte si, s kým volá, sbírejte výpisy z telefonu a všecha data si ukládejte do počítače a dělejte si statistiky. Jste-li z bohatší rodiny, najměte si soukromé očko. Klidně i soukromé ouško. V případě nouze jí sledujte sám. Kam chodí, s kým tam chodí, jak často chodí na záchod - je možné že má na záchodě schůzku s tajmeným cizincem? Uplaťte nějakou dámu poblíž, ať vleze na záchod a zkontroluje vaší přítelkyni, zda pouze močí, či zda v kabince nesouloží. Vyptávejte se kamarádek. Pokud jen některé z nich utrousí nějakou kusou informaci o tom, že se vaše přítelkyně chová divně, musíte z ní vymámit všechno, co ví. Slibujte cokoliv. Hltejte cokoliv vám řekne. Nepřemýšlejte nad tím. Prostě jen poslouchejte a libujte si. Vždyť takové vyprávění pouze šetří vaší fantasii. Pokud ji však nechcete šetřit, můžete rozhovoru pomoci, například nějak takto:

- “Víš, ta tvoje přítelkyně se poslední dobou chová nějak divně.”

- “Aha, chceš tím říct, že mě podvádí se šéfem?”

- “Cože? Ne, to ne, spíš…”

- “S taxikářem?”

- “Co to meleš? Ne, myslím si, víš… Asi má problémy v práci”

- “Ten hajzl ji odkopl! Jasně, nejdřív s ní spí a najednou už ji nechce, je mi to jasné.”

- “??? Seš paranoik.”

Výhra! Ano! Vyhráli jste!

A na závěr stručné shrnutí:

• Pokud vaše přítelkyně není doma a neozývá se, je s milencem či s milenci.

• Pokud se vaše přítelkyně opozdí, přejela ji tramvaj.

• Pokud vám kdokoliv řekne, že je vám vaše přítelkyně nevěrná, je to pravda.

• Nikdy nad ničím nepřemýšlejte. Není podstatné, že předchozí větu o nevěře řekl člověk, který vás nenávidí a chce vás rozeštvat. Důležité je, že řekl, že vás přítelkyně podvádí. Je to pravda.

• Vždy důvěřujte více člověku, kterého znáte pár měsíců/dnů/hodin, než své přítelkyni, se kterou chodíte roky/měsíce/týdny.

Dodržíte-li těchto pět bodů, mohl by se z vás stát obstojný paranoik. Přeji hodně štěstí v životě.

Vědci z emerické NASA objevili novou zářivou mlhovinu. Pojďme se na ni podívat zblízka.

---

Hned na začátku si můžete prohlédnout exkluzivní foto této krásné mlhoviny:

A teď něco málo informací o tomto fenoménu.

GRC 604 není obyčejný mezihvězdný oblak prachových částic a plynů, jak tomu obvykle bývá. Tato mlhovina vznikla výbuchem hvězdy, která byla velice nestálá díky nestabilní směsi látek, ze které byla tvořena. Vědci dále odhadují, že mlhovina se díky výbuchu hvězdy tvořila velice krátkou dobu, vznikla takřka okamžitě, avšak její tvar je velice nestálý, i touto dobou bychom mohli pozorovat její změny tvaru. Což je převelice zvláštní, neboť toto není běžné chování mlhovin. Toto chování většina vědců dlouho nedokázala vysvětlit.

Právě proto nejvíce šokující odhalení přišlo teprve nedávno, kdy se týmu vědců dostala do rukou fotografie jistého nejmenovaného astronoma - amatéra, která ještě více poodhalila možný vznik mlhoviny GRC 604 i samotného jejího názvu. Posuďte sami, jak mohla tato mlhovina vzniknout:

Archivní fotografie nejmenovaného astronoma - amatéra.

Proč chobotnice nemá chobot?

Dobrý den,

---

Někteří Vaši spolužáci dnes slaví narozeniny, nezapomeňte jim popřát.
Třída: www.spoluzaci.cz/51024

Oslavenci:

* Lukáš Havrlant (20 let)

S pozdravem
Team Spoluzaci.cz

Věříte, že každý člověk je v nitru dobrý?

---

V nitru možná, to jsem ochoten připustit, ale na povrchu ne.

Co byste řekli tomu, kdyby vám vaše bývalá přítelkyně napsala, že jste [jakékoliv vulgární slovo] a že vás už nikdy nechce vidět? Samozřejmě bez udání konkrétního důvodu, proč jste [jakékoliv vulgární slovo]. Prostě si asi jen tak řekla, že vám to chce napsat, tak vám to napsala.

Co byste řekli tomu, kdyby vás nějaký kámoš přestal pomalu ale jistě zdravit, otáčel se na druhou stranu kdykoliv byste kolem něj prošli a nakonec by vám řekl nebo napsal, že jste [jakékoliv vulgární slovo] a že už vás nechce vidět? Samozřejmě po celou dobu bez udání důvodu.

Co byste řekli tomu, kdybyste chodili s holkou a nějaký váš kámoš si usmyslel, že vás prostě začne pomlouvat. Před tou holkou. Bez zjevného důvodu. Prostě jen měl chuť…

Takže shrnuto podtrženo na dobré lidi já nevěřím. Někteří lidi jsou idioti a svině. Žumpa společnosti. Jsou to lidi, kteří někoho pomluví/urazí a obyčejně se to bojí říci té osobě do tváře. Zároveň se bojí napsat či říci, proč si o vás myslí, že jste [jakékoliv vulgární slovo]. Nejspíše proto, že pak se oběť nemůže bránit. Když nenapíšete proč si to o druhém myslíte, chudák oběť se nemůže nijak bránit. Nemůže mu jeho hypotézu vyvrátit, protože útočník žádnou hypotézu nenapsal. Může jen opětovat hloupý útok stejnou mincí, což je vždy nejhorší varianta.

Přesně takovými lidmi pohrdám. Pohrdám lidmi, kteří nejdou daleko k ostrým slovům za účelem urážek a pomluv, pohrdám lidmi, kteří se bojí říci důvod k těmto urážkám. Takový člověk nechce nic vyřešit, chce jen šířit nenávist. Chce si jen vylít zlost a ona osoba se právě stala příhodnou obětí. Nechce znát názor druhé strany, protože by se mohlo přijít na to, že chyba je u něj.

Zároveň vás prosím, nereagujte na tyto idioty. Neodpovídejte jim, pokud možno. Nebudete to vy, kdo se bude za půl roku cítit vrcholně trapně, až dojde na usmíření. Nebudete to vy, kdo se bude muset za půl roku tomu druhému omlouvat.

Pokud se náhodou ocitnete na druhé straně barikády, pokuste se namísto suchých a hloupých urážek daný problém vyřešit. Zkuste tomu člověku říci, co proti němu máte, než jej zavalíte hovny, třeba nakonec zjistíte, že to není tak jednobarevné jak jste si mysleli, ale že nějaké ty chyby můžou být i na vaší straně. Pokud nejste ochotni připustit, že se chyby mohou nalézt i u vás a nehodláte nic řešit, pouze si jen chcete vylít zlost, táhněte do hajzlu a řekněte mamince, ať vás naučí se chovat.

Než pošlete někoho finálně do prdele, zkuste předtím zapojit to, co máte v hlavě. U některých jedinců to sice asi půjde těžko, ale výsledek za to opravdu stojí. Věřte mi.

Ale bohužel jen ve formě odkazů, obávám se, že okýkno YouTube tady asi nenarvu. Tak pozor, změna! Narvu! Díky LILITH ;-).

---

Speciálně pro Ly, které se tak líbila moje předchozí pohádka jsem na netu našel tuto pohádku. Takže Ly, hlavně pro tebe ;-).

A druhý díl bude už pro starší kluky, pro kauboje, takže mečíku, ty kráásko, sleduj!

A začátek nového. Snad.

---

Už je to pomalu tady, scházejí poslední dny či týdny a končím na škole, prostě se to nedá zvládnout. Momentálně jsem na čisté informatice v Olomouci, kde to nedává takřka nikdo a plánoval jsem na konci roku přestoupit na aplikovanou infromatiku, která je jednodušší, ale bohužel se asi ani toto nezadaří. Jednak bych musel mít na konci roku 40 kreditů, což bych asi zvládl, kdybych si dal nějaké klasické kreditové předměty, ale stejně bych další rok musel některé povinné předměty, které jsem teď nezvládl, dodělat, takže i kdybych se dostal dál, nejspíš by mě vyrazili jen o jeden rok později.

Druhý hřebíček do rakve jsem se potom dověděl včera, kdy jeden kamaárd jen tak mezi řečí utrousil, že tu školu dodělá přibližně 3 až 5 lidí. Slovy tři až pět. Hmm. To hodně. A třetí hřebíček do rakve jsem zjistil dneska - přestup z normální informatiky na aplikovanou je podmíněn i dostatkem místa na aplikované, takže i kdybych měl na konci 40 kreditů a chtěl přestoupit, nemuseli by mě nechat přestoupit a já bych byl dost v háji, protože bych zůstal na normální informatice, kterou prostě nezvládám.

Takže to dopadne tak, že si dám novou přihlášku přímo na aplikovanou a zkusím aspoň dodělat tohle. Nevýhoda je, že aplikovaná je jen bakalářská, navazující magisterský má jen normální informatika, což si sice můžu dát taky, ale nebudu na to mít matiku, která se na aplikované tak moc nebere. Ale asi je lepší být bakalář než nic, že :-).

No není to tam žádná sranda, ale těší mě, že polovina třídy uvažuje stejně jako já a druhá polovina se vzdává i myšlenky na tu aplikovanou… A těm přibližně deseti vyvoleným jedinců, kteří mají více než jednu zkoušku přeji hodně štěstí v dalším studiu ;-).

---

Znáte ve svém okolí mnoho lidí, kteří nestojí o dobrou práci? Já ne. Většina mých známých by chtěla mít dobrou práci, vydělávat hezké peníze a mít se dobře. Tedy jim také “jde o koryta”. Jsou snad proto zavrženíhodni?

Lidé mohou pracovat v zásadě ze dvou důvodů: buď proto, že je to opravdu baví anebo proto, že si potřebují vydělat peníze (to nastává prakticky v každém případě, vyjma výherců v loterii a dědiců a podobných lidí). Ideální možnost je, když někdo dělá dobře placenou práci, která ho navíc opravdu baví. Nejhorší možnost je dělat špatnou práci za málo peněz, která člověka akorát ničí. Pokud někdo dělá ne zrovna hezky placenou práci, ale zase ho to baví - proč ne, nikoho tím nepohorší. Proč ale někoho pohoršuje, že někdo jiný zase dělá práci jen kvůli penězům? Co je na tom špatného?

Za předpokladu, že svou práci dělá dobře, je mi celkem jedno, jaké pohnutky ho k té práci dovedly, jsem rád, že tam je. Pokud někdo dělá své zaměstnání sice s láskou, ale blbě, nejsem moc šťastný, že ho tam vidím. Snažím se posuzovat lidi podle toho, jak svou práci dělají, ne proč. Vadil by snad někomu instalatér, který by dokázal opravit první poslední, ale dělal svou práci jenom kvůli penězům?

Na druhou stranu platové ohodnocení našich poslanců by možná nějakou změnu chtělo. Nejsem si zdaleka jistý, jak se jim všechny ty peníze vypočítávají, ale mohlo by se jim zavést něco “plat za to, co skutečně udělali”. Blbci se totiž najdou všude, jak u instalatérů, tak u politiků a proti blbcům je třeba bojovat.

Politika je také práce a proto ji mohou dělat lidé, které to opravdu baví anebo to mohou dělat lidé, kteří chtějí mít slušné peníze. Ne každý nadšenec musí nutně dělat svou práci dobře a ne každý človíček co má hodně rád penízky musí svou práci dělat špatně. Proto věta “jde jim jen o koryta” nemá žádnou vypovídací hodnotu.

A mimochodem v minulé vládě seděl Jiří Šedivý, M.A., PhD. jakožto ministr obrany a věřte, že jako profesor v Německu měl určitě vyšší plat než jako ministr u nás ;-).

Se zlou byste se potýkali.

---

Jednou se to stát muselo… A dnes se to skutečně stalo… Panika ovládá blogerskou scénu, optickými kabely se šíří nespoutaný strach z toho, co nakonec bude.

---

Ano, ano, LaTrine je u konce, vypadá to, že tohle žádný vtípek nebude, i když v to všichni ještě tajně doufáme. Dgx ukončil nejlepší blog, který vlastně ani nebyl blogem, na který jsme mohli na naší scéně narazit. No nic, život jde dál, Davidovi patří velké díky za skvělé články a hodně štěstí! Když jsem mu nestihl popřát v komentářích, popřeji mu aspoň teď.

PS: Davide, za odměnu jsem ti třikrát klikl na reklamu, ju? :-)

Nebojte, nebyl jsem v televizi. Událo se něco mnohem horšího :-)).

---

Čtete občas seznam? Jestli jo, mohli jste si všimnout, že tam na pár minut byl odkaz na tenhle článek. Na tom by nebylo jistě nic zvláštního, kdybych ho nenapsal já :-)). Původně to byl jen obyčejný zápisek na blogu, ale pání inženýři z novinek si holt ze mě chtěli udělat trochu srandu. Diskusi přímo na novinkách se ani neodvažuji číst, neboť bych už si pak nemohl říkat muž.

Za tu krátkou chvíli jsem se od mnoha lidí dověděl, že jsem debil a idiot a od zbytku, že jsem magor. Dostal jsem minimálně jeden výhružný komentář, že můj email bude rozeslán do všech porno a warez center, takže se mohu těšit na pěknou hromádku spamu (prozatím přišel jeden), několik lidí se divilo, že sleduji Rodinný pouta či jak se to teď jmenuje a pár spolužáků a známých ze mě má solidní prdel.

Prostě docela milé překvapení, ráno jsem byl v Olomouci (ne)udělat jeden zápočet, pak má vlak dvouhodinové zpoždění, protože se rozbila lokotka a přijdu domů a zjistím, že několik set lidí, co mě vůbec nezná, si o mně myslí, že jsem idiot. Výborné :-)).

Už jsem říkal, že moderovaná diskuse rulezZzZ?

---

Znám hromadu lidí, kteří nekliknou na nějaký odkaz jen proto, že se prostě a jednoduše jedná o reklamu. Možná si myslí, že po kliknutí na odkaz jim shoří monitor nebo přijde Niki sekáč magor a prohodí je oknem. Mohu vás ujsitit, že nic takového se ještě nikomu nikdá nestalo.

Zkuste si uvědomit jednu zásadní věc, něco na co spousta lidí strašně ráda zapomíná. Nic není zadarmo. Že je internet divoký svět místy bez zákonů a pravidel ještě neznamená, že jeho provoz nestojí peníze. Každý, kdo chce provozovat nějaké webové stránky si musí zaplatit jednak doménu a pak také hosting. Nestojí to sice žádné velké peníze, nicméně zadarmo to není. Na tuto doménu poté majitel umístí nějaký obsah, například různé články o Windows, návody, tipy a triky a podobně. Tím, že stránky umístí na internet, umožní, aby si je takřka kdokoliv mohl bez dalšího bližšího poplatku prohlédnout.

V tuto chvíli se majitel rozhodne umístit na své stránky reklamu, například malý banner či obyčejný textový odkaz mířící na stránky Microsoftu, doufaje, že mu tato reklama vydělá alespoň na hosting, který musel platit ze své kapsy. A co se nestane.

Polovina lidí si sice reklamy všimne, ale protože se jedná o hnusnou komerční reklamu, kterou oni patrně pohrdají, nekliknou, i kdyby reklama vedle na sebevíce zajímavější věc. Dokonce si ještě pomyslí cosi špatného o majiteli stránek, proč si svou stránku przní nějakou odpuzující reklamou, co si to vůbec dovolil! Nás přece reklama nezajímá! My jsme si sem přišli přečíst články, ne koukat na reklamní bannery.

Typické myšlení některých lidí, kteří nedokáží pochopit tu smutnou pravdu, kterou jsem zmínil hned zpočátku - nic není zadarmo. Chudák majitel domény poté zjišťuje, že na reklamu skoro nikdo nekliká a že vážně bude lepší, když tam nebude, než inkasovat směšných dvacet korun měsíčně. Za půl roku ho to přestane bavit, proč by měl on ze své kapsy financovat lidi, kteří záměrně ignorují jeden reklamní banner. Doménu zruší, články si uloží na disk a návštěvníci mají smůlu.

Lidi, kteří nikdy a zásadně neklikají na reklamy, protože považují majitele stránek za kapitalistickou vyžírku, mnohdy začnou používat hromadné prostředky pro blokování reklam na stránkách. Pro jistotu. Takovýmto lidem bych s chutí zablokoval nejen reklamy, ale také celý obsah stránek. Docela by mne zajímalo, jestli tito lidé předtím, než si přečtou noviny, vezmu nůžky a vystřihnou z novin všechny reklamní bloky.

Zkuste si vy všichni, kteří tak rádi blokujete a ignorujete reklamy, uvědomit, že i ti majitelé webů musí z něčeho žít. Pokud sami neposkytují nějaké služby, reklama může být jediným zdrojem příjmů peněz. Myslíte si, že by takový seznam.cz byl bez reklam tam, kde je teď? A až seznam zkrachuje, jaký budete používat email? A až zkrachuje Atlas, Centrum? Kolik firem by muselo zkrachovat, než byste vy, kteří tak rádi blokujete reklamy, pochopili, že ti kapitalističtí vyžírkové taky z něčeho musí žít?

Zkuste si uvědomit, že i vy jednou budete třeba mít nějakou webovou stránku. V dnešní době, kdy není problém si nějaký blog založit, je to docela reálné. Pak si tam budete chtít dát reklamu a hle - budete nadávat na všechny, kteří mají bloklou reklamu. Ano, to už skutečně budete nadávat, protože najednou vy budete přicházet o peníze.

Opakem těchto lidí jsou uživatelé, kteří naopak strašně rádi klikají na reklamy v dobré víře, že pomohou majiteli webu získat nějaké peníze. Nenechte se zmást, tito návštěvnící nevidí o nic dál, než ti předchozí. Pokud totiž inzerenti zjistí, že jim skrze reklamu, kterou si platí ze svých kapes, chodí na web pouze samí vyčůránci, reklamu jednoduše zruší a majitel dotyčného webu má po špásách. Jestli opravdu máte tak dobré srdce, pošlete majiteli webu své vlastní peníze. Číslo účtu vám jistě rád poskystne.

Takže ponaučení zní: neblokujte si reklamy a pokud vás nějaká reklama zaujme, nebojte se klinkout. Pokud vás však žádná reklama nezaujme, neklikejte. Je to jednoduché.

A poznámka na konec: Pokud se vám nelíbí stránky, na kterých je použita flashová reklama, kdy se vám přes celou obrazovku rozjede nějaká šílená animace, mám pro vás jednu radu: nechoďte na takové weby.

To mi zase jeden kámoš poslal po emailu docela zajímavý psychotest. A vzhledem k tomu, že výsledek docela seděl, dám ho i sem.

---

Test - Jaké pudy ve vás dřímají?

Před sebou vidíte osm portrétů více či méně sympatických lidí. Dobře si je prohlédněte a vyberte mezi nimi člověka, kterého byste opravdu neradi potkali v noci v podzemním parkovišti a kterého byste podezřívali z nejhoršího. Pak si podle čísla vyhledejte odpovídající charakteristiku a objevíte svou skrytou tvář.

1

2

3

4

5

6

7

8

Tento test je inspirován (převzali jsme fotografie a terminologii) podobným testem od Lipóta Szondiho, maďarského psychiatra z 19. století, který chtěl odhalovat skryté sklony osobnosti podle sympatií a antipatií, jež v lidech vyvolávaly fotografie psychopatů. Vycházel z principu “svůj k svému” a z poznatku, že na druhých většinou nejvíc nesnášíme to, co se nám nelíbí na nás samých a co potlačujeme.

Existují dva způsoby potlačení:

Popření: Úplně odmítneme své skryté sklony a kompenzujeme je tím, že se začneme chovat zcela opačně.

Sublimace: Skryté sklony nahradíme sociálně přijatelnějšími, nebo dokonce užitečnými postoji, uměleckými aktivitami, koníčky…

1. fotografie

Vybrali jste si sadistu

Potlačené sklony: autoritářství, potřeba ovládat, zlomyslnost.

Jestli jste si vybrali tento portrét inkvizitorského profesora, zřejmě před druhými i před sebou pečlivě skrýváte “silné sklony ke krutému, agresivnímu nebo ponižujícímu chování k ostatním”.

Popření: Jste zcela neškodná bytost. Podřizujete se, jste schopni se obětovat, vždy připraveni pomáhat svým bližním. Jste usměvavý zaměstnanec, ochotný kolega. Zároveň však není snadné být vaším nadřízeným. Když se vám nechce do nějaké práce, děláte obstrukce hašteříte se, trucujete, jste neochotní…). Vaším stylem je pasivní rezistence, naléhání, které časem “otráví”.

Sublimace: Své sklony uplatníte v určitých profesích - řezník, chirurg, policista, zubař, vyšetřující soudce… Nebo je můžete rozumově zdůvodňovat, vést dlouhé rozpravy o řádu a autoritě (syndrom “ředitele zeměkoule”).

2. fotografie

Vybrali jste si zuřivce

Potlačené sklony: impulzivita a násilí.

Jestli jste dostali strach z tohoto chlapíka s hlavou pitbulla, znamená to, že jste v sobě potlačili, udusili silnou agresivitu.

Popření: Jste mírumilovní, často až extrémně laskaví.

Jste přívětiví, přející, hotové dobrotisko, vzbuzujete dojem, že jste solidní a ovládáte své emoce. Vaše náklonnost bývá stabilní, máte silná pouta k lidem, věcem, idejím. Na konci dne však býváte často vyčerpaní. Vysiluje vás neustálé skrývání násilných sklonů, k němuž vás nutí touha být všem sympatičtí.

Sublimace: Svou impulzivitu někdy pozitivně využijete při sportu. Vedete dozajista hyperaktivní život. Váš čas zaplňují stovky projektů, organizujete spousty různých věcí nebo prostě jen vybíjíte svou energii na diskotéce.

3. fotografie

Vybrali jste si katatonika

Potlačené sklony: blouznění, hyperaktivita v oblasti fantazie a intelektu.

Pokud vás znepokojil ten usměvavý, špatně oholený typ, vřou a kypí ve vás síly, které vás mohou zcela odtrhnout od reality, jestliže s nimi něco neuděláte.

Popření: Upínáte se k jistotám, spoutávají vás stereotypní postoje nekladete si otázky, neinovujete, nehledáte změnu…).

Jste prototyp stydlivky, který se překonává. Největší strach máte z toho, že ztratíte kontrolu. Díky tomu jste trochu rigidní, pořád v defenzivě, někdy zablokovaní, vždy podle pravidel. Zadržujete své pocity (málo je dáváte najevo, nedělá vám dobře podělit se o své city, přestat se ovládat…).

Sublimace: Vaše schopnost imaginace se často uplatní v různých tvůrčích činnostech, které však vždycky mají svůj řád. Stává se z vás tedy “zaměstnaný kreativec” - grafik, novinář, fotograf, stylista…

4. fotografie

Vybrali jste si schizofreničku

Potlačené sklony: izolovanost, špatné vnímání tělesných hranic, nedostatečné ovládání těla. Zježily se vám vlasy při pohledu na ty mrtvé oči a obličej bez výrazu? Poznáváte v nich totiž své vlastní démony - nezájem o sociální vztahy a omezený rejstřík citů”.

Popření: Věříte na setkávání s lidmi, výměnu názorů, společnost. Chodíte hodně mezi lidi. Vaše zapojení mezi lidi však často neprobíhá k vaší spokojenosti, kontrastuje s vaším bídným intimním životem. V hloubi duše se cítíte pořád osamělí. Vaše vztahy zůstávají na povrchu, jsou odosobněné, nemají “šťávu”, chybí v nich skutečné city. Ve skutečnosti vlastně druhé nepotřebujete, nepotřebujete s nimi žít.

Sublimace: Ve všem, co souvisí s intelektem, nebo v individualistických činnostech, jako je hudba, čtení, meditace. Své sklony můžete rovněž nasměrovat do nějaké mysticko-sportovní vášně (trekking, horolezectví…) nebo do zážitků, které vás oprostí od společnosti lidí (plavba osamělého mořeplavce kolem světa, odchod do kláštera…).

5. fotografie

Vybrali jste si hysteričku

Potlačené sklony: nestabilita, narcismus, exhibicionismus.

Zdálo se vám, že se od této podivné dámy s těžkými víčky můžete dočkat lecjakých hanebností? To znamená, že ona ztělesňuje všechno, co na sobě nenávidíte - frenetickou chuť svádět, zálibu v okázalosti, touhu po uznání, sexuální přitažlivost…

Popření: Působíte dojmem rezervovaného, velmi do sebe uzavřeného člověka. Ve skutečnosti se ve vašem nitru stále hlásí o slovo a proti vaší vůli se neustále projevuje maskovaná faleš. Vaši touhu svádět často překrývají obsedantní projevy. Jste velmi pečliví, spořádaní ve svém chování, s puntičkářskými způsoby. Býváte “šik”, máte klasický styl, jste zkrátka jako ze škatulky, ale vždycky s nějakým drobným doplňkem, který přitahuje pohledy.

Sublimace: Někdy si volíte neobvyklou specializaci (třeba latinskou filologii) nebo originální životní styl (rozhodnete se pro zaryté vegetariánství). Můžete mít po svém boku nápadnou osobu, aby s vámi kontrastovala. Nebo si osvojíte nějaký zvláštní zvyk - například olíznutí rtů, pokaždé než začnete mluvit.

6. fotografie

Vybrali jste si ženu v depresi

Potlačené sklony: pochybnosti o vlastní hodnotě, pocity méněcennosti a viny.

Je-li pro vás tato neškodná bytost ztělesněním toho nejhoršího, znamená to, že jste v podstatě hluboce smutní a pesimističtí, ale nedáváte to najevo.

Popření: Uvolněný a bezstarostný typ extravertní osobnosti.

Někdy opravdu veselá kopa. V každém okamžiku z vás čiší dynamičnost, sebedůvěra a optimismus. Občas se projeví podráždění, špatná nálada a podivné návaly smutku (syndrom smutného klauna). Někdy také můžete působit podezřívavě a nevraživě.

Sublimace: Svého duševního utrpení se zbavujete tím, že se staráte o utrpení druhých (ošetřovatel, psycholog…). Anebo se uplatníte v náboženství či v boji za dobrou věc.

7. fotografie

Vybrali jste si maniaka

Potlačené sklony: extraverze, vzrušení, sebepřeceňování, marnotratnost. Vzbuzuje ve vás ten žoviální dobrák nenávist a odpor? Asi v sobě skrýváte nadšení, které by z vás snadno mohlo udělat blouznivce a fanatika, v každém případě někoho, s kým se nedá žít.

Popření: Nesnášíte hluk, výstřelky, nevázanost, máte strach ze skandálu.

Jste vzorem diskrétnosti, rezervovanosti a zdrženlivosti. Jste rozumní, šetrní, své chování dobře ovládáte, nic vám neuteče, žádný prohřešek nepronikne na povrch. Někdy se však vaše potlačovaná mánie projeví na druhých - máte na ně přehnané požadavky, potřebujete všechno kontrolovat, prověřovat, dohlížet…

Sublimace: Veselí společníci, duše party, jste schopni zorganizovat obrovské večírky, vymýšlet všemožné zábavy. Mohou z vás být odborníci na vztahy s veřejností, reklamu.

8. fotografie

Vybrali jste si zvrhlíka

Potlačené sklony: homosexualita, transvestitismus.

Zdá se vám, že by ten mladíček mohl být nebezpečným pederastem? Není pochyb o tom, že máte potíže s vlastní identitou, a to především sexuálního rázu.

Popření: Přehnaně, přespříliš projevujete své biologické pohlaví. Vaše postoje, vzhled, chování, zkrátka všechno na vás přímo křičí, že jste “opravdový” muž nebo “opravdová” žena. Jste skutečný chlapák nebo velmi sexy žena a v obou případech ďábelští svůdci (lovíte, shromažďujete “zářezy na pažbě”…). Vaším dalším zvláštním rysem je, že mezi vámi a jinými muži, resp. ženami panuje silná rivalita. Snažíte se jim přebrat jejich ženu, případně muže.

Sublimace: Angažujete se v boji za základní hodnoty - rovnost pohlaví, stejné platy, stejné zastoupení mužů a žen… Nebo máte talent (i úspěchy) v činnosti tradičně vyhrazené druhému pohlaví - v případě mužů např. móda, péče o vlasy, líčení, u žen zase motorky, pilotování stíhaček atd.

-——————-

poznámka pod čarou: beztak jsem porušil tisíce autorských práv, takže kdyby to někomu extra vadilo, nechť mi nějak napíše, já to máznu (i když myslím, že je celkem jedno, jestli to koluje po tisícovkách po emailech nebo si to tady přečte deset dvacet lidí…).

Za devatero horami a devatero řekami žila byla jedna malá roztomilá kočička Jůlinka. Byla hezky mourovatá a jako každá kočička byla pěkně neposedná a věčně se někde potulovala. Přesto měla své oblíbené místečko, kam se vždy ráda vracela. Byl to Terezčin malý, ale útulný pokojíček, kde ji každé odpoledne čekala mistička s čerstvým sněhově bílým mlékem. Jůlinka vždy vylízila mističku až do dna, pak si lehla Terezce na klín, nechala se hladit a vrčela blahem.

---

Ovšem jednoho krásného dne Jůlinka utíká jako vždy po zahradě, hopsne na okno a kouká kouká, Terezka nikde. Prosmekne se pootevřeným oknem a skočí Terezce na stůl. Chvíli chodí po pokoji, hledá mističku, třeba si jen Terezka na chvíli odskočila a mističku s mlékem tady někde schovala, pomyslela si Jůlinka. Ale nenašla ani mističku s mlékem, ani Terezku. Zklamaně skočila zpět na stůl a šup! byla venku.

Co teď? Jůlinka má hlad, ale mističky s mlékem se dnes již nejspíš nedočká. Rozhodla se, že si mléko koupí sama. Cestu do města a zpátky přeci zná a sehnat ve městě mističku mléka přece nemůže být problém, vždyť Terezka si odtamtud vozí mléko každý den.

Do města se Jůlinka dostala za chvíli, bylo to jen kousíček. Ovšem teď nastal problém - jaký obchod vybrat? Bylo jich tu tolik a zmatená kočička se v nich nevyznala. Obhlížela jeden za druhým, vyhýbala se procházejícícím lidem, ale stále nemohla natrefit na žádný obchod, který by prodával mléko. Inu, nakonec se pro jeden obchod rozhodla a hupla tam.

Hned mezi dveřma ji uhodil do nosu podivný nelíbivý zápach masa, které Jůlinka neměla ráda. Tušila, že toto není ten správný obchůdek. I přesto se odhodlala a zeptala se pana prodavače, zda tady nemají mléko.

“Ale kočičko,” odpověděl pan prodavač, “tohle je řeznictví, mléko se prodává v mlékárně.”

Jůlinka uctivě poděkovala a rychle odběhla ven, protože to maso už nemohla ani cítít. Mlékárna, mlékárna, opakovala si pro sebe. Chvíli pobíhala po náměstí a najednou křikla - támhle je! A celá netrpělivá vběhla do mlékárny. Opět ji mezi dveřma uhodil do nosu podivný zápach.

“Ale kočičko, my tady neprodáváme mléko, kdopak ti to poradil?” ptala se paní prodavačka, jen co se jí kočička zeptala, jestli nemají mlíčko.

“Pan řezník mi řekl, že mám jít mlékárny a vy přece jste mlékárna!” Jůlinka nechápavě kroutila hlavou.

“Ale kočičko,” řekla mile paní prodavačka, “tohle není mlékárna, ale jenom lékárna.” kočička se chytla za hlavu a studem se div nepropadla, “mlékárna je tady hned za rohem, tak běž, tam ti určitě nějaké to mlíčko dají.”

Kočička uctivě poděkovala a vyběhla ven. Hned si to zamířila, kam jí paní prodavačka poslala a opravdu - byla tam mlékárna a bylo to poznat hned na první pohled. Kočička tryskem vběhla dovnitř a poprosila pana prodavače o mléko.

“Jistě madam, dvacet korun, prosím,” ušklíbl se prodavač.

“Ale já nemám dvacet korun,” pronesla smutně Jůlinka.

“Tak to vám nemohu prodat mléko, je mi líto.” zlý prodavač se otočil k Jůlince zády a šel obsluhovat ostatní zákazníky. Jůlinka se smutně koukla na ostatní a pomalu se sklopenou odcházela.

“Podívejte se na toho darmožrouta,” zastala se najednou Jůlinky jedna paní, “ani trochu mlíka jí nedají.” vzala mističku, která ležela na stole a nalila do ní trochu mléka ze svého, “Pojď jsem kočičko, dej si mlíčko,” lákala Jůlinku. Ta se nenechala dlouho pobízeta a přicupitala k mističce a celou do dna ji vylízala. Paní byla tak hodná, že jí ještě trošku mléka nalila a pak již vše schovala do tašky. Jůlinka i tu trošku vylízala a aby se alespoň trošku paní odvděčila, pohladila ji po noze a nechala několikrát pohladit. Naposledy uctivě poděkovala, dvakrát mňoukla a už jí nebylo.

(tak co myslíte, můžu se živit psaním pohádek? :-))

---

Neexistuje. Snad nikdo v mém blízkém okolí nevěděl, kam by se uchýlil, kdyby jeho dítko bylo extrémně nadané, tedy “geniální dítě”, což je samozřejmě velká chyba. Ano, může pomoci škola, kam dítě chodí, ale velice často je to spíše naopak a učitelé si neustálé vyrušování žáka nemusí vynaložit jako nadání žáka, který se v hodinách nudí, ale řekne si, že díte je prostě nevychované. Nyní už záleží na rodičích, jak se zachovají. Mohou se pokusit učiteli vysvětlit, že jejich dítě potřebuje individuální přístup, ovšem pan učitel opáčí, že za to přece placený není, tak ať radši Marečkovi domluví, jinak ho budou muset zklidnit jinak.

Ano, i takovéto případy mohou lehce nastat. Rodiče poté musí svému dítěti zajistit individuální přístup sami, jenže to není nikterak jednoduché. Institucí, které se zabývají geniálními dětmi není zdaleka dostatečný počet, tudíž se bohužel stává, že značná část naší inteligence se zastaví na neschopnosti rozvíjet dostatečně své znalosti, protože mu nejsou dodány potřebné informace a zdroje.

Nyní nastává ošemetná situace. Na jedné straně máme poměrně dost institucí zabývající se postiženými lidmi, ale nadaným dětem takový prostor poskytován není. Je pochopitelné, že postižení lidé se ve většině případů o sebe nemohou postarat, kdežto geniální děti to pravděpodobně zvládnou, přesto by měly tyto děti mít větší možnost rozvinout své schopnosti.

Chápu rodiče postižených lidí, pro které jsou podobné organizace jedinou šancí na přežití, sám bych se nechtěl ocitnou v situaci, kdy bych se musel starat o nemocného a nikdo by mi nepomohl. Stejně tak bych se ovšem cítil bezmocně, kdyby mé dítě bylo evidentně velmi nadané a já se musel několik let dívat na to, jak mu ve škole nikdo nepomůže či že ho tam dokonce ještě šikanují, protože je jiný. Bojím se také pomyslet na to, že díky nedostatku takových škol, které by byly na nadané děti specializované, přicházíme o lidi, kteří by třeba za deset let vymysleli lék na rakovinu. Je to možná hnusné a cynické, ale pokud náš stát nemá na to, aby se dokázal postarat o všechny, možná by se měl alespoň o trochu víc zaměřit na ty, kteří by třeba v budoucnu mohli zařídit, aby ten stát už na všechny měl.

Aneb dostal jsem ten notebook nebo nedostal?

---

Asi všichni tušíte, že dostal, no. A nejenom to. Tolikero nových ponožek pohromadě člověk hned tak neuvidí, možná někde na vánočních trzích, kde mnohdy byly i tři stánky se zateplenýma ponožkama vedle sebe, jaký to byl letos hit. A co teprve ta hezká zelená mikina! Zelenou mám rád a poslední dobou mi přišlo, že nosím pořád jedny a ty samé věci, takže aspoň trochu změna. A aby toho nebylo málo, vodu po holení značky Adidas musí pod stromečkem najít každý správný muž.

Mamka měla z takové té větrohry nebo jak se to jmenuje taktéž docela radost, i když nejdřív nevěděla co to je a myslela si, že je to ten ohlašovací nesmysl, jak bývá obvykle instalován u dveří obchodů a dělá to strašný kravál, když vejdete. Otec dostal hodnotou to knihu, spis, jenž vlastní rukou sepsal náš becherovkový král Milouš Zeman a který byl ochotný natolik, že mi knihu i podepsal. Docela rovně. Babička měla ze svíčky jistě také radost, děda z pěny na holení jak by smet. Akorát na toho psa jsem letos zapomněl. Chudák.

Už během rozbalování dárků začínaly obvyklé rozhovory - děda s taťkou nezapomenuli probrat obě světové války a babi s mamkou pomalu ale jistě stáčely rozhovor ke strýcům a tetám a bratrancům a přítelkyním bratranců. Takže jsem se během sledování Pyšné princezny dověděl zhruba toto:

• Teta je blbá

• Strýc je blbý

• Bratranec je blbý

• Přítelkyně či žena od bratrance je blbá

• Ale tahle přítelkyně je docela fajn

Touhle dobou začal Anděl Páně, výborná pohádka :-). Rozhovor zbytku rodiny pokračoval v obdobném stylu:

• Teta byla blbá, už když si ji strýc bral

• Strýc byl blbý, protože si vzal tetu

• Bratranec je blbý, že ještě nevyrazil svou ženu

• Naše obvodní doktorka se s každým strašně dlouho vybavuje a je blbá

• Žena od bratrance blbě vychovává své dítě

• Děda z druhé strany je blbý

• Babička z druhé strany je taky blbá

• Bratranec z druhé strany je blbý a drzý

Možná, že jsem na někoho zapomněl, možná jsem si něco přimyslel, nestačil jsem to všechno sledovat a poslouchat, nějak mi to nepřišlo jako vhodně zvolené téma na Štědrý večer. Jojo, není nad to si zdravě zapomlouvat, nejlépe všechny, kdož nejsou přítomni. Doufám, že některé vlastosti po rodičích či prarodičích nezdědím. No nic, šťastné a veselé.

A abych nebyl totálně out, rozhodl jsem se také namalovat nějaké to péefko. A protože nejsem zrovna dobrý grafik, dopadlo to takto:

---

Mimochodem všiměnte si, že obrázek je inspirován především letošními Vánocemi. Tak šťastné a veselé a hodně štěstí těm, co se ještě nelíbali a neví jak na to :-).

---

Nenapadá mne výstižnější (alespoň záporná) vlastnost, kterou by trpělo více čechů než právě závist. Závidíme si první poslední, od paty k hlavě, od půdy ke sklepu, od haléře po bankovní konto ve Švýcarsku. No jo, soused má zase nový auto, ten se má jako prase v žitě, s ním se ani nebav, ten žije na jiný úrovni než my. Jako by snad více majetnější ani nebyli lidé a nepotřebovali chodit každý den na záchod.

Samotná závist ještě není nejhorší věcí na světě, ovšem začíná být nebezpečná, když závistí trpí nějaký agresivnější a hloupější člověk. To je takový ten - hele, mařko, soused má zase nový auto, objedeme mu ho pětikorunou, co říkáš? Klasický nepřející závistivý člověk. O všech “bohatých” si myslí, že si své peníze nemohli vydělat legálně, ale že rozhodně brali úplatky, případně vytunelovali alespoň sedm bank no a kdyby ani to nestačilo, označí je za normální, blíže nespecifikované, zloděje.

Je zajímavé, že tyto lidi nikdy nenapadne, že by si někdo vydělal více peněz bez úplatků a loupeží. Vždyť přece i ti manažeři co berou sto tisíc za měsíc musí někde bydlet, nemůže to být zrovna váš soused? Aha, je to zrovna ten zkorumpovaný manažer. A nemůže to být ten slavný a vyhlášený primář? Jasně, ten zase dohazuje svým známým místa v nemocnici, nelida.

Zamyslel už se vůbec někdo z těchto závistivců nad tím, že třeba existují i manažeři, kteří nejsou zkorumpovaní? Že jich dokonce může být většina? Když přece v novinách je jednou za čas zmíňka o nějakém zkorumpovaném človíčku, neznamená to, že každý musí být takový. Je přece nad míru jasné, že poctivý človíček se do novin nikdy kvůli své poctivosti nedostane a tak se o nich tito závistivci nedoví, ale mají-li alespoň špetku inteligence, mohlo by jim to dojít.

Každý z těchto vobjížděčů aut pětikorunou se ovšem velice často zaměřuje pouze na jedinou stranu mince, vidí u dotyčného pouze peníze a nic víc. On maká dvanáct hodin v příkopu za mizerný peníz, který si kdejaký právník vydělá za půl dne, cihlu do okna bych mu hodil, šak on má na nové. Zkuste někdy těmhle primitivům navrhnout, ať jdou také dělat právníka, taky se pak přece budou mít jako to prase v žitě. A pročpak se jim náhle nechce a pročpak nenápadně stáčejí diskusi jinam? Asi jim najednou docvaklo, že než si ten právník začal vydělávat statisíce, musel vystudovat vysokou školu, naučit se stohy zákonů a musí umět perfektně argumetnovat. Možná mu taky došlo, že on sám by něco takového nikdy nezvládl. Vida, už je jen krůček k tomu, abych pochopil, proč má právník desetkrát větší výplatu než on.

Hodně lidí také tvrdí, že bohatí mají svůj svět a na obyčejné lidi se dívají skrze prsty. Budu-li někdy bohatý a úspěšný, také se budu dívat skrze prsty na lidi, kterým už na první pohled uvidím v očích tu odpornou závist. Nenacházím ani jediný důvod, proč bych se měl zabývat někým, kdo mě už předem “skrytě” obvinil z tunelařiny a úplatků. Do háje s tímhle člověkem, nepotřebuji nikoho přesvědčovat o tom, že jsem si své peníze vydělal poctivě, mám důležitější věci na práci. Naopak se budu bavit s každým člověkem, který se mne nebude dívat jako na Viktora Koženého.

Proč si nemůžeme vážit bohatých a úspěšných lidí? Pokud vidím, že si u nás na ulici někdo staví hezký barák, či spíše vilku, napadne mne, jo, to bude asi chytrý a úspěšný člověk, co něco dokázal, když si tohle může dovolit. Takového člověka bych si měl opravdu vážit, určitě pro tuhle společnost udělal více než já.

Závist je odporná lidská vlastnost, která někomu sice může sloužit jako hnací motor k sebezdokonalování, ovšem většinou se z ní stává zhoubná choroba, vřed, který je třeba odstranit.

Tahle řetězovka mi došla emailem a protože už mi došla po druhé (ne-li po sedmé), zvěčním ji tady na bločííku, ať mám příště kam odkazovat.

---

Prosimvás radši to ani nečtěte a běda tomu, kdo to zkopíruje k sobě na blog! Výjimku tvoří HeWeR, který to naopak musí přepsat. Hehe ;-)

1. KOLIK JE HODIN ?

23:40

2. JAK ZNÍ TVÉ JMÉNO PODLE RODNÉHO LISTU?

Nevím, neviděl jsem ho

3. PŘEZDÍVKY

Timy Havran

4. KOLIK TI JE ?

19

5. KTERÝ DEN DOSTANEŠ SVŮJ DALŠÍ NAROZENINOVÝ DORT ?

V neděli

6. MÁŠ NĚJAKÉ OBLÍBENÉ ZVÍŘE ?

Kočku, havrana

7. JAKOU MÁŠ BARVU OČÍ

kočičí

8. A VLASŮ ?

Mastnou

9. MÁŠ PIERCING ?

To mají jenom opičáci, což já nejsem

10. A TATTOO ?

To mají jenom pubertální opičáci ;-)

11. DVOU NEBO TŘÍ NEBO PĚTI - DVÉŘOVÉ AUTO ?

Zelené.

12. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SALÁT ?

Pařížský

13. JAKOU BARVU MAJÍ TVOJE PONOŽKY ?

Tak asi podle toho, které mám zrovna na sobě :-)

14. JAKÉ JE TVOJE VLASTNÍ HESLO ?

Své heslo bych nikdy nikomu neřekl, ještě by mi vybral emaily

15. KAM BYS RÁD(A) CESTOVAL(a)

Austrálie nebo obec s názvem “Řitín”

16. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM

Smrtonosná zbraň

17. JSI MOMENTÁLNĚ ZAMILOVAN(A)

jo

18. TVÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO ?

Škubánek a takové ty tvarohové knedlíky s jahodama

19. MÁŠ SVŮJ OBLÍBENÝ DEN V TÝDNU ?

Sobota

20. TVŮJ SOUČASNÝ OBLÍBENÝ SONG ?

Malomocnost Prázdnoty - Punk’s not dead, Red Insect - Evropa, NVÚ - Sereme na stát

21. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL ?

Akta X, Přátelé

22. JAKOU POUŽÍVÁŠ ZUBNÍ PASTU ?

Perličku ne

23. MÁŠ SVOJI NEJOBLÍBENĚJŠÍ RESTAURACI ?

Menza

24. TVOJE NEJOBLíBENěJší KVĚTINA ?

Růže, žlutá

25. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SPORTY

Volejbal, tenis, integrování a derivování

26. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FAST-FOOD REUSTAURANT ?

Cokoliv, kde mají párek v rohlíku

27. TVOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ DISKOTÉKA ?

Musicbar Jam

28. CO NEJRADĚJI PIJEŠ ?

pivo, kofola, Meggy (made in Menza), nic jiného skoro nepiju

29. JAKOU BARVU MÁ TAPETA VE TVÉ LOŽNICI ?

nemám tapetu. Koneckonců nemám ani ložnici

30. KOLIKRÁT JSI PROPADL VE ZKOUŠKÁCH ŘIDIČÁKU

Nulakrát

31. KDE VIDÍŠ SEBE ZA 10 LET ?

U počítače anebo někde se svou dívkou (určitě ne se svou dívkou u počítače, to je zvrácené)

32. OD KOHO JE POSLEDNÍ MAIL, KTERÝ TI PŘIŠEL ?

Nějaký uživatel Michalke mi psal, že se mu líbil můj web o matematice

33. BYL JSI NĚKDY POTRESTÁN ZA ZLOČIN ?

Nespáchal jsem nikdy žádný zločin a o té zakopané mrtvole na zahradě nikdo neví

34. CO DĚLÁŠ, KDYŽ SE NUDÍŠ ?

#cenzurováno#, píšu články, píšu něco jiného

35. JAKÁ(É) FRÁZE JE(JSOU) PRO TEBE TYPICKÁ(É)?

Jak zintegrovat iks krát tangens na druhou iks

36. KTERÝ PŘÍTEL BYDLÍ NEJDÁL ?

Moje holka

37. CO BY PRO TEBE BYLO NEJHORŠÍ, CO BY SE MOHLO STÁT

Kdybych přišel o slečnu, kdyby vypadl internet, kdyby mi zrušili účet u AdSense

38. CO JE MOMENTÁLNĚ NEJLEPŠÍ V TVÉM ŽIVOTĚ ?

Přítelkyně, blog(y)

39. KDY CHODÍŠ SPÁT ?

V noci

40. JAKÉ JSOU TVOJE KONÍČKY?

Internet, psaní článků, čtení Radka hulána a podobných opičáků

41. KTERÝ PŘEDMĚT NESNÁŠÍŠ VE ŠKOLE ?

Paradigmata programování (je to fakt o ničem…)

42. CO MILUJEŠ ?

Sakra nebylo to už tady? Ok, nečekaně přítelkyni

43. CO NESNÁŠÍŠ ?

Závistivé zmrdy, lidský póvl vyskytující se na internetu, polovinu ochranářů přírody a polovinu feministek, lidi, kteří neví, kdy přestat

44. JAKÝ FILM JSI VIDĚL NAPOSLED ?

Kill Bill 2

45. JAKOU BARVU TALÍŘŮ MÁTE V KUCHYNI?

Bílou a růžovou

46. KTEROU KNIHU PRÁVE ČTEŠ ?

JavaScript, kompletní průvodce, Matematická analýza I, Matematická analýza I v příkladech

47. CO JE NA TVÉ PODLOŽCE POD MYŠÍ ?

Myš

48. OBLÍBENÁ STOLNÍ HRA?

Integrování a derivování

49. OBLÍBENÝ ČASOPIS?

Mladá Fronta Dnes (není to sice časopis ale ChsT)

50. NEJMÉNĚ OBLÍBENÁ CHUŤ?

Chuť zkaženého hovna

51. CO TĚ NAPADNE JAKO PRVNÍ, KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍŠ ?

To je zase krásný den!

52.OBLÍBENÁ BARVA

Zelená, červená

53. NEJMÉNĚ OBLÍBENÁ BARVA?

Nemám, i když možná modrá

54. KOLIKRÁT NECHÁŠ ZVONIT TELEFON, NEŽ HO ZVEDNEŠ ?

Rozhodně třikrát, vždycky to počítám

55. JMÉNA TVÝCH DĚTÍ ?

Spermie Tonda a Matěj

56. CO JE V ŽIVOTE NEJDŮLEŽITEJŠÍ ?

Láska, smích, sex, internet (a AdSense :-))

57. MÁŠ RÁD(A) RYCHLOU JÍZDU?

V autě ne, jinde i jo…

58. SPÍŠ S NĚJAKOU PLYŠOVOU HRAČKOU?

Spím zásadně s myšlenkami, o čem budu psát zítra ;-)

59. KDYBYS MOHL(A) POTKAT NĚJAKOU OSOBU, ŽIVOU I MRTVOU, KTERÁ BY TO BYL

Kurt Cobain

60. KDYBY SIS MOHL(A) VYBRAT JAKÉKOLI ZAMĚSTNÁNÍ, KTERÉ ?

Burzovní makléř, gondoliér

61. BYL(A) JSI NĚKDY OPRAVDU ZAMILOVAN(Á )? KOLIKRÁT?

Asi dvakrát

62. MÁŠ SPRÁVNÝ PRSTOKLAD?

Ufff :o)) Soudě podle poslední reakce asi ne

63. CO SE SKRÝVÁ POD TVOU POSTELÍ ?

James Bond

64. OBLÍBENÝ SPORT KE SLEDOVÁNÍ ?

Tenis (myslíte si, že by se erotické filmy daly zařadit pod “sport”?)

65. ČEHO SE NEJVÍC BOJÍŠ ?

Závistivých zmrdů, lidského póvlu vyskytující se na internetu, poloviny ochranářů přírody a poloviny feministek, lidí, kteří neví, kdy přestat

68. KDO TI NEJPRAVDIVĚJI ODPOVÍ?

HeWeR (jestli ne, řeknu Věrce, co se dělo včera u Markéty doma)

69. KEČUP NEBO HOŘČICE?

Hořčice (ale jedině s párkem)

70. HAMBURGER NEBO HOT-DOG

Obojí je hloupý emerický výmysl

71. NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO, KTERÉ JSI NAVŠTÍVIL(A)?

Monako

72. BURGER KING NEBO MCDONALD’S?

Není taky obojí emerický výmysl? Nebrat

73. VANILKA NEBO ČOKOLÁDA ?

Čokoláda

74. HOROR NEBO KOMEDIE ?

Komický horor

75. MOŘE NEBO HORY ?

Hory

76. TEPLO NEBO ZIMA ?

Teplo na druhou

77. SPRCHA NEBO VANA ?

Vana se sprchou

78. KDO TI ODPOVÍ PRVNÍ NA TENTO MAIL ?

Vzhledem k tomu, že to nehodlám posílat jako email, tak asi nikdo

79. A KDO TI ODPOVÍ JAKO POSLEDNÍ ?

Viz minulá otázka

80. KDO TI VŮBEC NEOPOVÍ?

Ly

81. CHCEŠ, ABY TI ODEPSALI VŠICHNI ?

Jasně, jsem posedlý komentáři a kdyby mi nikdo žádný nenapsal, asi bych se oběsil. Jsem prostě jako Radek Hulán

82. KOLIK JE TEĎ HODIN?

0:20

83. JAKÝ JE VÝSLEDEK DERIVACE y = 2x^4 + 7x^3+5?

y´=8x^3 + 21x^2

84. JE MNOŽINA R S OPERACÍ NÁSOBENÍ GRUPA?

Ne, není

85. MÁTE RADŠI ZVUK FAXU ANEBO ZVUK SEXU?

Mám nejraději zvuk pilky na železo snažící se přeříznout kus dřeva

86. KDYBYSTE MĚLI PODLE CAUCHYHO METODY ZINTEGROVAT PODÍL TŘÍ LOGARITMŮ A DVOU DERIVACÍ GONIOMETRICKÝCH FUNKCÍ, JAK BYSTE POSTUPOVALI?

Cuachyho metodou.

87. JAK DLOUHO TRVALA STOLETÁ VÁLKA?

Dva na sedmou minus dva na pátou plus dva na druhou let

88. PROČ JE VŠUDE TOLIK KOČEK?

“Protože jim nikdo neumí šlápnout na hlavu.” [zubař, třetí ročník UPOL]

89. A CO TA - TA - NO - SOUSEDKA - DOBRÝ?

Tož, včera dobrý, včera dobrý, dneska nic moc

90. UŽ JSI NĚKDY SKLÁDAL(A) UHLÍ DO SKLEPA?

Jasně a ještě jsem přitom stihl natřít plot růžovou barvou.