Pod Parou Fest

Jo a je to konečně za námi. Festival Pod Parou se vydařil a hlavně punx not dead.

Z Opavy nás odjelo asi třicet, což je i docela dost, někde v Olomouci jsme přibrali další hordu punkáčů a už nás jelo celkem šedesát a začal se dělat trochu bordel… Nevím proč, ale ti druzí punkáči třeba nalepili na okna několik plátků salámu, asi je to nějaký místní zvyk. Nadměrný hluk a kravál už ani do toho bordelu nepočítám. Pokud jste čekali, že jsme tam v rámci dělání bordelu něco zničili, tak vás musím vyvézt z omylu, nejsme hooligans, to jen tak na okraj. Ale paní průvodčí se stejně bála projít :o).

Vystoupili jsme v Třebovicích, což už bylo relativně blízko Moravské Třebové, kam jsme měli namířeno. A tady začal problém, protože jsme měli jet vlakem, který jel od České Třebové, takže se předpokládalo, že bude zcela obsazen punkáči a to se také stalo. Samozřejmě jsme se do toho nevešli a museli jsme hodinu čekat na další vlak. Ale ti co jeli tímhle prvním vlakem si taky užili, protože po padesáti metrech co ujeli od nádraží nějaký punkáč zatáhl za záchrannou brzdu, takže polovina osazenstva vlaku musela vystoupit a páni průvodčí to nějak odblokovávali… Prostě punx na výletě.

My jsme tedy jeli o hoďku později, což mě naštvalo, neboť jsme kvůli tomu nestihli první skupinu, na kterou jsem se úplně hafo těšil. Red insect - totální ultra hardcore levicový punk, prostě něco nepředstavitelně šíleného. I když dalo by se to představit - stačí, když si v hlavě vybavíte nějakého blázna jak lítá po pódiu a řve “BOJKOT!!!” nebo “Úchylný pes!!!” či “Police Bastards!!!” a podobné textíky. No prostě lahůdka. Mimochodem - znáte ve svém okolí nějakého ÚCHYLNÉHO psa? My jsme nad tím přemýšleli a nedokázali jsme si to ani představit :o)).

Tak tedy jeli jsme vlakem o hodinu později a už to byla docela nuda - dokonce jsme si i sedli. Všichni!!! No uznejte sami jet na punkový festival vlakem a přitom si sednout… Zvrhlá představa. Loni tam bylo tak málo místa, že někteří odvážnější punkáči seděli nahoře na těch místech pro batohy :o). A letos tohle… No ale aspoň jsme si zazpívali staré dobré klasické hity typu “Dokud bude tenhle blbej svět, budem křičet, punx not dead!” a podobné šlágry. Blbý bylo, že jsme to zpívali asi tak čtyři, moc lidí se nepřidalo, někteří už byli ožralí a jiní to neznali.

Dojeli jsme tam s poměrně malým zpožděním a vydali se na dlouhou cestu k místu konání. Nejlepší byli obyvatelé Třebové, kteří stáli za těma záclonama a koukali se, co jim to tam chodí za lůzu :-). Chytřejší lidi se na tom snažili vydělat a za stovku svezli tři čtyři lidi k festu. Vzhledem k tomu, že to opravdu blízko nebylo, tak se vždycky někdo líný našel. My jsme samozřejmě šli pěšky, tak za hodinku jsme tam byli a rozbili jsme stany. Já bydlel s přítelkyní, samozřejmě :-).

První dobrá skupina byli Totáči, kteří mě nečekaně chytli a pěkně se zapogovalo. Hráli celkem brzy, takže tam ještě nebylo moc lidí a pogo bylo tudíž ještě takové mírné. Jéžiš málem jsem zapomněl na naši vlajku. Jeden kámoš, takový anarchistický vágus, si doma udělal červeno-černou vlajku a pořád jsme tam s tím mávali a všichni nám to strašně záviděli. Docela dobrá legrace. Další den nám za to dokonce jeden týpek nabízel deset piv, ale nedali jsme to (pak nám to šlohli, takže asi bylo lepší to prodat…).

Někdy touhle dobou jsem usoudil, že pivo, které tam točili je fakt hnusné a že ho pít už nebudu, takže jsem tam pil jen nějaké “víno”. Uvozovky jsou zde zcela na místě, protože to “víno” stálo třicet korun a to ho byly dva litry, takže si dokážete představit, jak to asi chutnalo. No, pořád líp než to pivo. Loni to pivo zase ředili vodou 1:1, letos to museli ředit nějakým strašlivým hnusem, na PodParou se prostě z piva neopijete.

Někdy po Totáčích hrála slavná Zona-A, kterou nemám rád už z toho důvodu, že kdysi nazpívali song “Cikánský problém, vyrešit treba”, ale obecně se mi ta hudba nelíbí, takže jsem stál někdy v pozadí a motal se kolem lásky své jediné ;-). Takže jsem si to vlastně docela užil. Další dobrá skupina hrála až někdy docela pozdě, takže se sedělo před stany a kecalo se o blbostech. Měli jsme tam jednoho metalistu, spolužáka, který se nedávno odstěhoval někam do háje, tak nás chtěl zase vidět, takže se přemohl a jel na punkový festival. Dopadl špatně, tak kolem tří už byl totálně ožralý a válel se mi po stanu. Někdy večer se ale na chvíli probudil, takže se zase zapojil do debaty.

První den jsem se nejvíc těšil na mé oblíbené E!E, prostě klasika. Ale nevím, loni byli lepší, letos sice taky bylo nasazení, ale už to tak nějak nebylo ono. Navíc jsem se trochu dosral, když jsem si v pogu málem dvakrát vymknul kotník (byl jsem jeden z mála pogujících, který neměl těžký boty), to mě vážení pěkně vytočilo. Nejlepší byl asi poslední song “Nasrat, nasrat, nikam nepůjdu, nasrat, nasrat, já válčit nebudu” aneb takový romantický protiválečný song. S chutí jsem si ho zakřičel.

Pak už se nic moc nedělo, sedl jsem si s dívkou mou někde poblíž pódia a kecali jsme jen tak o životě. Byl to docela výkon ji “rozmluvit”, byla už trochu unavená a obecně je spíše tichá, takže jsem tak asi patnáct minut vedl monolog, než se konečně našlo téma, kterého by se mohla chytnout… Ale podařilo se, řešili jsme v zásadě naše chození, vděčné téma. Pak jsme se dostali k tomu, že jsem ji začal říkat, co se mi na ni líbí, což mě docela bavilo :o). A řekl jsem ji i jednu takovou báseň vlastní tvorby. Bohužel jsem skončil hned u prvního rýmu, repsektive prvního řádku, dál mě nic nenapadalo. Z celé básně tedy zbylo jedno milé přirovnání. Tak jsem ji teda alespoň řekl, že je krásná jako… A to si nechám pro sebe, ještě byste se opičili ;-).

Během toho zahráli i Punk floidy. Tuhle skupinu mám čím dál tím víc rád. Na nic si nehrajou, jsou takoví svižní a je s nima vždycky sranda. Nejvíc se mi líbil jejich kec na konec - “Teď vám zahrajeme poslední song a půjdeme do prdele…”. Možná kdybyste slyšeli ten tón, tak by to znělo líp :o). Nezklamali ani výběrem songů, panu prezidentovi zahráli “Pověste ho vejš” (Punx předělávka od Tučného :-)). Trošku mě mrzí, že jsem nezapogoval i na tohle, ale zase jsem se hezky pobavil s přítelkyní, což se cení víc a navíc mě stejně ještě bolela noha z eeček.

Pak jsme nějak kecali a nakonec se šlo spát. Nic moc dobrého tak už stejně nehrálo, tak co. Někteří lidi spali venku, říkali cosi o tom, že prý širák rulezz. Něco na tom možná bude, ale když už jsem ten stan tahal… Noc byla docela úděsná. Ožralí punkáčové pořád chodili kolem a zakopávali o kolíky, asi tak dvakrát nám někdo vlezl do stanu, že to je určitě jeho stan… Jeden týpek si dokonce sedl před naše tři stany a prohlásil - “tohle jsou anše tři stany”. Pak se ještě trochu divil “proč ty stany mluví?”. Chudák holka, co byla s ním. Pořád se mu snažila vysvětlit, že mají stany o kus dál a on furt ne, že tohle jsou jejich tři stany. Nakonec do jednoho stanu vlezl, odkud ho někdo hodně rychle vyrazil, tak slevil a prohlásil, že tyhle dva stany jsou jejich :o). Slečna ho pořád ukecávala, ať se jdou kouknout o ten kus dál, ale týpek ne. Snažil se dostat i k nám do stanu, ale nemohl za boha najít zip :-). Tak jsem ani nevstával, za chvíli to vzdal.

Pak tam byl nějaký veselý človíček, který asi patnáct minut v kuse nadával a bylo to fakt dost veselé, byl to slovák, takže ty nadávky zněly tak krásně romanticky :-). Ale pak už mě to i štvalo, jak mu furt nadával do kokotov a podobně. Bohužel jsem nestihl vysledovat, proč se na něj vlastně naštval. Že někdy v pět ráno tam nějaký punkáč začal řvát večerníček už asi nikoho nepřekvapí. O hodinu později pak někdo pro změnu řval vstávat a cvičit… Takže první noc jsem se vážně nevyspal snad ani minutu. Taky jsem tak vypadal, pravda.

Hned druhý den k ránu jsme šli do města pro další “víno”, neboť první den velice rychle došlo (to jsme ho měli asi čtvrnáct litrů…). A nebyli jsme sami, šlo nás tam docela dost. Cestou jsme potkali docela zvláštní věc - malá holka stála na popelnici za takovým plechovým plotem, před kterým byla přepravka jablek a normálně to rozdávala punkáčům, že prý se jim toho urodilo moc… Všichni se nás tam báli a pak nám jedna malá šestiletá holčička nabízí zadarmo jablka :o). Další den jsme ji pak viděli s tričkem PodParou :o).

První skupina v Sobotu která by stála za řeč byl asi Benjaming Band - punk, kde hrajou i dudy… Dobrá kapelka, rozjela to hezky. Měli skotskou image - sukně a pod tím samozřejmě nic a nakonec nám nezapomenuli ukázat holé prdele. Poslechl jsem si ještě pár skupin, ale každopádně to nejlepší mělo přijí někdy večír, když nastoupili N.V.Ú. To byl kůůrva nářez.

Štěpán měl opět to své šílené nasazení, běhal tam a křičel z plného hrdla. Punkáči se dole rojili v šíleném pogu. Když jsem tam jednoho kámoše lákal, tak řekl, že tohle už není pogo, tohle že je normální bitka. Noooo….. Bitka to nebyla, ale mazec to byl řádný. Na Anarchistickou lidovou se to rozjelo jak nikdy. A to nakonec jako přídavek hodili song, který jsem si myslel, že snad naživo už ani nehrajou, v životě jsem to od nich neslyšel - Sereme na stát! Moje nejoblíbenější písnička, takže jsem vletěl do toho poga a užíval si jak to jen šlo. Byla to fakt jízda, dokonce jsem i dvakrát sletěl na zem, což se mi snad ještě nikdy nestalo - obvykle se na nohách udržím. Ale hromadné pády jsou stejně nejlepší. Nic prostě nemá na to, když tam pogujete a najednou někdo trochu prudčeji žduchne, někdo zakopne a už to padá už to padá. Najednou vznikne hluchý prostor, není se o koho opřít, zakopnete o ty na zemi a už to padá už to padá. Lidi kolem podávají ruce, přitom se taky sotva drží na nohou… Prostě to se musí zažít.

Během poga jsem i stihl zvedat kamarádku ze země. To jsem dost nechápal, klečela tam na zemi, kolem ní iks lidí a nikdo ji nezvedne… Tak jsem tam musel přiběhnout z kotle a pomoci ji. A za chvíli zase… A opět ji nikdo nepomůže. Tak tam zase přiběhnu… A ona hledá náušnice… No nenaštvalo by vás to? Jen škoda, že N.V.Ú. nezahráli moji další oblíbenou Kalamajku (Kalamajka mik mik mik, serem vám na pop music).

Pak ještě hráli SPS, což bylo trochu zklamání, protože měli docela malé nasazení, nestálo to za nic.
Jako jo, poslechl jsem si to rád, ale už jsem ani nešel zapogovat, byl jsem se slečnou a staral se, ať ji není zima ;-). Nejvíc jsem se vyřádil na songu ODS - “Všechno jste si nakradli, chudej chudým zůstane, opasky si utáhnem, prej lepší doba nastane - HOVNO!”. Sic jsem modré ptáky volil, tak tenhle song jsem si musel zakřičet, je prostě dokonalý.

Pak už se šlo zase ke stanům a kecalo se tam, po chvíli se šlo spát. Usl jsem nečekaně brzy a dokonce se mi i zdál sen. A jaký sen! Ještě hráli nějaké kapelky a mě se zdál sen, že tam teď hraje Red Insect! Ta skupina, co jsme ji prošvihli na začátku. Z toho jsem měl velkou radost, protože jsem si vážně - když jsem se uprostřed noci probudil - myslel, že jsem je vážně slyšel :o).

Jinak už se asi nestalo nic, o čem by mělo cenu psát, navíc by mě zajímalo, kdo se prokousal až sem a nic nepřeskočil :o). Takže cesta zpátky už byla více méně nudná, já jsem půlku cesty prospal někde v uličkách ve vlaku a domů jsem je výjimečně autobusem, nechtělo se mi jít pěšky. A co z toho všeho plyne? Punx not dead, to si pamatujte.

Tak co, Ly, lituješ, žes tam nebyla? ;-)