Proč bych si nikdy nekoupil DVD

Nejprve uvedu důvody, proč bych si já osobně nekoupil filmové DVD:

V prvé řadě jde samozřejmě o peníze, o co jiného. Ukážu to na velmi podobném příkladu. Jsem zastáncem legálního software, tedy veškeré programy, které používám, jsou buď free (zdarma), nebo legálně zakoupené za mé vlastní peníze. Nečiní mi problém koupit si za své peníze program, který často používám a vím, že ho zkrátka využiji. Kupříkladu Windows stojí dva a půl tisíce, což je ekvivalentní částka vzhledem k tomu, že tento program používám řekněme pět, šest hodin denně po dobu zhruba tří, čtyř let. Za dva tisíce dostanu něco, co budu užívat každý den a co mi bude čtyři roky usnadňovat práci.

Teď se vraťme k DVD. Většina těch lepších či novějších filmů na DVD stojí kolem tří, čtyř stovek. Za čtyři stovky dostanu DVD, které si pustím a… To je všechno. Koupím si to, zhlédnu to, hodím někam na poličku a další tři roky mi tam to DVD bude hnít. Nevím jak ostatní, ale já většinou nemám potřebu vidět nějaký film v brzké době více než jednou. Po zhlédnutí filmu už pro mě zkrátka to DVD má minimální hodnotu. Navíc vzhledem k tomu, že mám malý pokojík, mělo by brzy zápornou hodnotu, protože by mi v pokojíku zavazelo.

Pokud srovnám využitelnost Windows, které používám tisíce hodin, a využitelnost DVD, které “využívám” dvě hodiny, je cena za DVD extrémně nevýhodná.

Teď si srovnáme cenu za DVD a cenu za kino. Běžný lístek za návštěvu kina stojí přibližně stovku. Za sto korun si tedy můžu prohlédnout nějakou žhavou novinku v daleko luxusnějším prostředí než je můj obývák. Zvuk bývá v kině zpravidla lepší (pokud nejdete do nějakého vesnického kina…) , atmosféra také. Obzvláště u komedií je dobré, když se spolu s vámi směje celé kino. Navíc v kině nehrozí, že vás někdo vyruší. Když se na film koukám doma a někdo mi zavolá, pauznu film a vykecávám se. Z filmu tak mám velký kulový. V kině bych na nějaký mobil kašlal. Samozřejmě lze nezvednout mobil ani doma, ale to se asi běžně nedělá. Zkrátka kino je pro mě mnohem lepší - větší plátno, lepší atmosféra, nic mě neruší (akorát nesmíte narazit na partu blbečků, kteří mají potřebu si zrovna v kině sdělovat nové zážitky). Kdybych si měl vybrat, jestli dát sto korun za kino nebo sto korun za DVD, tak si vyberu kino. Pohodlí obýváku obětuji.

Další věcí je prostor, jak už jsem říkal. Mám malý pokojík a filmová DVD se obvykle prodávají v takových těch velkých zbytečných obalech. Nechápal jsem to kdysi a nechápu to doteď. Mám plný pokojík CD a DVD v tenkých “slim” obalech. Představa, že bych tam měl ještě skladovat třeba dvacet těch velkých DVD obalů je děsivá. Nemám představu, kam bych to dával.

Dále mě štve už samotný formát DVD. Jsou tam samé kraviny o tom, že to nesmíte kopírovat, občas tam je dokonce i reklama na jiný film (bylo to DVD z nějakého časopisu) a snad na každém je takové to minutové stupidní video, které musíte přetrpět, než se dostanete k menu. U těch blbějších DVD si ještě musíte nastavit český jazyk nebo alespoň titulky. Taky se mi několikrát stalo, že jsem dal hned “play” a hrálo mi to jenom anglicky, bez titulků. Skvělé.

Nejsem si také jistý, jak je to s pořizováním kopií legálních DVD. Poškrábat DVD není zase takový problém a pokud nemáte zálohu, tak jste přišli o čtyři stovky.

Jaká je tedy výhoda DVD? Já vidím jediné dvě výhody - můžu se na ten film kouknout vícekrát, třeba další návštěva kina stojí další peníze. Ale opravdu nevím, kdy jsem se na nějaký film koukal více než jednou, pokud mezitím neuběhly třeba dva roky. A to už to většinou bývá v televizi, netřeba ani DVD. Jediná skutečná výhoda pro mě tedy je, že se na to za jedny peníze může dívat více lidí. Takže pokud se na nějaký film nechce koukat celá rodina, alespoň pět lidí, tak je pro mě obchod s DVD naprosté tabu. A pokud se tak podívám na svou rodinu, nenapadá mě žádný film, který by chtěli vidět všichni tak moc, že by nechtěli počkat, než to bude v televizi.

A jak to řešit? Je několik možností. Kupovat DVD s časopisy. Ale co se na ně občas kouknu, tak to většinou bývá nějaký starší film. Další možnost je samozřejmě televize. Stačí počkat tak dva roky a v sobotu v osm hodin tam ten film najdete. Nejjednodušší možnost je stáhnout film z internetu. Což je ovšem takové všelijaké. Samotné stahování hudby a filmů nelegální není, to už se řešilo hodněkrát. Nesmíte je pouze šířit. Výhody jsou zcela zřejmé: cena je minimální, většinou to stojí jen standardní připojení za internet. Větší stahovači už si pořizují premium účty na servery, kde se filmy sdílí apod. Filmy si můžete stáhnout i v jiném formátu než DVD. Rozhodně bych dal přednost třeba avi formátu, který je asi šestkrát menší a navíc tam není nic jiného než film. Prostě si to pustíte a film vám hraje. Žádné čekání na menu a podobné blbosti. Kvalita není o moc horší (samozřejmě kvalita DVD je lepší, ale mně osobně se nezdá, že by ten rozdíl byl markantní), zvukové stopy jdou přepínat taky, i když složitěji. Titulky si můžete zapnout či vypnout také. Doma máme DVD, které tyto formáty umí v pohodě přehrát. A vzhledem k tomu, že ten přehrávač má i USB výstup, nepotřebuji ani film na CD/DVD, stačí ho přenést na Flash disku.

Opravdu mi nečiní problém platit za věci, které potřebuji či využiji. Nedělá mi problém platit za “fiktivní” věci, jako jsou právě programy - tam obvykle nedostane nic, než sériové číslo, nic hmotného většinou nedostane (samozřejmě si ale můžete instalační CD programu poslat, ale v době internetu je to zbytečné), což je pro někoho takové “divné”. Ale film na DVD má pro mě zkrátka hodnotu tak padesáti korun… Ideálněji tak třicet korun, když si to můžu stáhnout z internetu bez DVD nosiče. Do té doby budu radši chodit do kina nebo se koukat na televizi.

Tak, to jsou mé důvody, proč bych si já osobně film na DVD nekoupil.