Smajlíci už nám nestačí :(

Když začala smajlíková mánie, byl jsem zprvu proti a připadalo mi docela dětinské psát někam nějaké prapodivné znaky poskládané ze závorek, pomlček a dvojteček, které se víc podobaly hinduistickým válečným kresbám, než čemukoliv jinému na světě. Ale to, co vídám poslední dobou, už je opravdu vrchol.

Později jsem si přece jenom všiml, že když se na ty hinduistické patvary podívám z jiného úhlu, uvidím rozesmátý ksichtík:-) Konečně se mi smajlíci zalíbili a začal jsem je i používat, protože je to krásný způsob, jak převrátit význam celé věty, kterou smajlík ukončuje. Příkladem budiž věta: Ježíši, ty jsi ale kráva:D Která by bez smajlíku vyzněla poněkud drsněji, než se smajlíkem.

To, co se rozmohlo v širém světě některých náctiletých (možná i nenáctiletých) blogů, opět nechápu. Smajlíci už asi nejsou “in”, patrně nejsou “cool” a co je na tom to nejhorší, nejsou “hustý”. Takže se muselo pochopitelně vymyslet něco jiného. Smajlíci byli patrně snadno odhalitelní, i prostý smrtelník (kromě mě;-) brzy odhalil jejich zákonitost, takže se muselo vymyslet něco důmyslnějšího a rafinovanějšího.

Opravdu nevím, koho to napadlo jako prvního, ale prostě to jednou přišlo*12*. Soustava dvou hvězdiček, mezi kterými je vepsáno nějaké, možná náhodné, číslo*17*. Předpokládám, že to má něco vyznačovat, nějakou emoci či pocit, ale ať koukám jak koukám, ať otáčím hlavou jak otáčím hlavou, žádný ksichtík se na mě neksichtí.

Ač se to zdá neuvěřitelné, přeci jen některé z nich poznám. Například tento znak *00* má představovat wc, takže nás autor onoho příspěvku s největší pravděpodobností posílá do hajzlu. Taky to ale může znamenat dvě oči a dvě uši. Ale v tom případě zase nevím, co nám tím chtěl autor říci.

Ale pokud jde o ostatní hvězdičkové mišmaše, opravdu jim nerozumím a tak ve mně pouze vzbuzují rozpaky, protože nevím, jestli když mi někdo na konci věty hodí *27* jestli se mám cítit jako velký machr nebo jestli se mám jít zahrabat. Za chvíli abych si opravdu na čtení článků na internetu pořídil nějaký slovník malého frikulína.

Ale to není všechno. Patrně nejsem sám, komu hvězdičková mánie přišla poměrně divná, hlavně z důvodu nesnadné rozpoznatelnosti, alias co nám vlastně ten pablb chce říct? Proto se odklonila ještě jedna větev, která začala používat namísto smajlíků a prapodivných znaků s hvězdičkami podstatná jména popisující nějaký pocit. Takže například můžete narazit na větu tohoto znění:

“Nebudeš mi věřit, co se stalo, smích, prostě jedu autobusem a najednou nastoupí Jarda, úplně namletý jo, smích, a během pěti minut se mu udělalo totálně blbě, smích, a začal zvracet z okna, smích.”

Vlastně je to logické, když chci vyjádřit, že je mi do smíchu, tak prostě napíšu “smích”. Když je mi do pláče, napíšu “pláč” a když dobreku, tak “brek”. Pokud chci například někoho poslat do prdele, napíšu zkráceně “prdel”. Jasné jako facka v pravé poledne.

Na tyhle novinky už jsem asi vážně starej.