Ta naše povaha česká

Nenapadá mne výstižnější (alespoň záporná) vlastnost, kterou by trpělo více čechů než právě závist. Závidíme si první poslední, od paty k hlavě, od půdy ke sklepu, od haléře po bankovní konto ve Švýcarsku. No jo, soused má zase nový auto, ten se má jako prase v žitě, s ním se ani nebav, ten žije na jiný úrovni než my. Jako by snad více majetnější ani nebyli lidé a nepotřebovali chodit každý den na záchod.

Samotná závist ještě není nejhorší věcí na světě, ovšem začíná být nebezpečná, když závistí trpí nějaký agresivnější a hloupější člověk. To je takový ten - hele, mařko, soused má zase nový auto, objedeme mu ho pětikorunou, co říkáš? Klasický nepřející závistivý člověk. O všech “bohatých” si myslí, že si své peníze nemohli vydělat legálně, ale že rozhodně brali úplatky, případně vytunelovali alespoň sedm bank no a kdyby ani to nestačilo, označí je za normální, blíže nespecifikované, zloděje.

Je zajímavé, že tyto lidi nikdy nenapadne, že by si někdo vydělal více peněz bez úplatků a loupeží. Vždyť přece i ti manažeři co berou sto tisíc za měsíc musí někde bydlet, nemůže to být zrovna váš soused? Aha, je to zrovna ten zkorumpovaný manažer. A nemůže to být ten slavný a vyhlášený primář? Jasně, ten zase dohazuje svým známým místa v nemocnici, nelida.

Zamyslel už se vůbec někdo z těchto závistivců nad tím, že třeba existují i manažeři, kteří nejsou zkorumpovaní? Že jich dokonce může být většina? Když přece v novinách je jednou za čas zmíňka o nějakém zkorumpovaném človíčku, neznamená to, že každý musí být takový. Je přece nad míru jasné, že poctivý človíček se do novin nikdy kvůli své poctivosti nedostane a tak se o nich tito závistivci nedoví, ale mají-li alespoň špetku inteligence, mohlo by jim to dojít.

Každý z těchto vobjížděčů aut pětikorunou se ovšem velice často zaměřuje pouze na jedinou stranu mince, vidí u dotyčného pouze peníze a nic víc. On maká dvanáct hodin v příkopu za mizerný peníz, který si kdejaký právník vydělá za půl dne, cihlu do okna bych mu hodil, šak on má na nové. Zkuste někdy těmhle primitivům navrhnout, ať jdou také dělat právníka, taky se pak přece budou mít jako to prase v žitě. A pročpak se jim náhle nechce a pročpak nenápadně stáčejí diskusi jinam? Asi jim najednou docvaklo, že než si ten právník začal vydělávat statisíce, musel vystudovat vysokou školu, naučit se stohy zákonů a musí umět perfektně argumetnovat. Možná mu taky došlo, že on sám by něco takového nikdy nezvládl. Vida, už je jen krůček k tomu, abych pochopil, proč má právník desetkrát větší výplatu než on.

Hodně lidí také tvrdí, že bohatí mají svůj svět a na obyčejné lidi se dívají skrze prsty. Budu-li někdy bohatý a úspěšný, také se budu dívat skrze prsty na lidi, kterým už na první pohled uvidím v očích tu odpornou závist. Nenacházím ani jediný důvod, proč bych se měl zabývat někým, kdo mě už předem “skrytě” obvinil z tunelařiny a úplatků. Do háje s tímhle člověkem, nepotřebuji nikoho přesvědčovat o tom, že jsem si své peníze vydělal poctivě, mám důležitější věci na práci. Naopak se budu bavit s každým člověkem, který se mne nebude dívat jako na Viktora Koženého.

Proč si nemůžeme vážit bohatých a úspěšných lidí? Pokud vidím, že si u nás na ulici někdo staví hezký barák, či spíše vilku, napadne mne, jo, to bude asi chytrý a úspěšný člověk, co něco dokázal, když si tohle může dovolit. Takového člověka bych si měl opravdu vážit, určitě pro tuhle společnost udělal více než já.

Závist je odporná lidská vlastnost, která někomu sice může sloužit jako hnací motor k sebezdokonalování, ovšem většinou se z ní stává zhoubná choroba, vřed, který je třeba odstranit.