Těžký život typografa aneb typografické minimum

Když jsem začal více psát na internet, rozhodl jsem se, že by nebylo od věci zjistit si něco o tom našem rodném jazyku, a také že by bylo vhodné se seznámit s pravidly publikování – s typografií. O češtině teď moc psát nechci; naučit se česky není nijak jednoduché, takže se budu zabývat jen typografií.

Myslím si, že každý kdo publikuje nějaké texty by měl znát alespoň základní typografická pravidla. Víte třeba o tom, že na standardní (ne standartní – standarta je vlajka) klávesnici nemáte pomlčku? Dokonce ani minus tam nenajdete. Nadiktuje-li vám někdo internetou adresu ve tvaru vé vé vé tečka moje pomlčka stránka tečka cé zet, řekl vám ve skutečnosti nesmyslnou, ba dokonce neplatnou adresu. Naštěstí (v tomto případě) na klávesnici žádnou pomlčku nemáte, takže adresu přepíšete správně. A v čem že je ten problém?

Na běžné klávesnici není pomlčka, nýbrž spojovník. To co většina lidí považuje za pomlčku je prostě zcela jiný znak se zcela jiným významem. Spojovník se používá na spojování slov. Neboli (opravdu je to neboli, žádné nebo-li) když napíšete “zeleno-žlutý”, tak ten znak mezi dvěma slovy je spojovník. Nikoli pomlčka. Spojovník se ještě používá například na dělení slov, o což se uživatel obvykle nestará.

Naproti tomu pomlčka se používá jako pauza v přímé řeči nebo ji můžeme občas použít místo čárek – poté vyjdařuje vsuvku. V těchto případech je kolem pomlčky mezera. Pomlčku dále používáme, píšeme-li nějaký rozsah; zde již bez mezery. Například 9–17, 17.00–18.30, 955–990 Kč a podobně. Mimochodem výraz 9–17 znamená “od devíti do sedmnácti”. Pokud napíšeme “máme otevřeno od 9–17”, napsali jsme kravinu, protože tam máme dvakrát “od” (máme otevřeno od od devíti do sedmnácti).

Znak, který (pravděpodobně) máte vedle pravého shiftu, je spojovník. Stejně tak klávesa minus vedle klávesy plus je spojovník. Pro minus také existuje specifický symbol, který na běžné klávesnici není. Pomlčku od spojovníku poznáte obvykle jednoduše – spojovník je kratší a hrubší, pomlčka je delší a tenčí. Oni typografové ještě rozdělují pomlčku na kratší a delší; přesněji čtverčíkovou a půlčtverčíkovou, přičemž čtverčík má přibližně délku šířky písmene m. Není to tedy absolutní velikost, nýbrž relativní (záleží na velikosti písma). Ale běžným smrtelníkům bohatě stačí jedna pomlčka.

Co třeba uvozovky? Na klasické klávesnici české uvozovky nejsou, jsou tam pouze tzv. “programátorské uvozovky” (používají se při programování). Oni to ale uvozovky nejsou vůbec, je to znak pro palec. České uvozovky jsou zkrátka další znaky, které na běžné klávesnici nenapíšete. Aplikace typu Microsoft Word sice automaticky přepisují programátorské uvozovky na české, nicméně ne vždy člověk píše texty ve Wordu.

A mezery? Víme, kde se píší mezery a kde ne? Většina – zdá se – ano, ale najdou se i tady v diskusi (nebo v diskuzi? Obojí je přípustné. Stejně jako fyzika a fysika nebo filosofie a filozofie) tací, kteří to neví. Takže platí tato pravidla: před interpunkčním znaménkem se mezera nedělá nikdy (žádné mezery před otazníky, vykřičníky nebo čárkami), zato za těmito znaménky vždy. Výjimky existují (také častá chyba – píše se výjimka, nikoli vyjímka), ale je jich málo. Třeba v případě, že máte dvě znaménka za sebou, což se může stát, že?! Jen prosím, dvě tečky na konci věty opravdu nepatří, za zkratkami – jsou-li na konci věty – se již další tečka nedělá. Atd.

20 % sleva nebo 20% sleva? S mezerou nebo bez? Kdo s koho (ne kdo z koho, jedná se o postarší čtvrtý pád; podobně jako být s to)? Je to jedno, nebo to není jedno? Není to jedno, samozřejmě (probůh nikdy samozdřejmě). Každá varianta znamená něco jiného. 20 % je dvacet procent, ale 20% je dvacetiprocentní. S mezerou to funguje jak by člověk čekal, bez mezery je z toho přídavné jméno. V našem případě je tudíž správně 20% sleva (ale obráceně je sleva 20 %). Podobně to platí u i jiných jednotek: 10 m je deset metrů a 10m je desetimetrový.

S těmi čísly je vůbec sranda. Pokud jste někde byli s deseti lidmi, byli jste tam s 10-ti lidmi nebo s 10ti lidmi? Ani jedno, byli jste tam s 10 lidmi. Jestli jste v závodě skončili pátí, skončili jste 5. Nikoli 5-tí nebo jiné hrůzy. A vůbec, pokud jste někde skončili 5., skončili jste pátí. Malá čísla se obvykle vypisují slovně.

Teď si představte, že všechna tato základní typografická pravidla znáte a jdete se projít po městě. No řeknu vám – hrůza. Málokdy narazím na ceduli, kde by nebyla nějaká typografická chyba. Stejně tak je nesmírně zábavné číst komentáře, kde jsou mezery vyloženě cik cak. Ještě, že se o typografii zajímám opravdu jen okrajově, jinak bych se z toho zbláznil.

Co mě ovšem dokáže naštvat je, když nějaké typografické hrůzy vidím v místech, kde by je opravdu vidět neměl. Ve výloze se to dá přežít, ale když něco z výše jmenovaného najdu u nějakého seriózního deníku… Třeba aktualne.cz ze zásady nepoužívá české uvozovky. Důvod neznám. Patrně to nebude v neznalosti editorů a reportérů, ale v systému. Třeba tento skvělý blogovací systém mi také do článku neumožňuje napsat pomlčku nebo české uvozovky. Všechny pomlčky po publikování přepíše na spojovníky a všechny české uvozovky na palce. Skvělé. Naštěstí v komentářích již tyto znaky fungují. Opět tomu nerozumím.

Ona ale nastává ještě jedna otázka. Pokud na klávesnici tyto znaky nemáme, tak jak je vlastně můžeme psát? No… Blbě. Znám tak dva rozumné způsoby. Naučit se klávesové zkratky s levým altem (třeba čtverčíkovou pomlčku napíšete jako alt+0151) nebo si přemapovat klávesnici. To používám já. Jiná rozumná cesta nejspíš neexistuje.

Poznámka: Toto není žádný extra rýpavý článek a neříkám, že jsem češtinářský bůh. Takže jestli máte nějaké poznámky k mé češtině, tak mi je klidně sdělte, ale prosím bez řečí typu “píšeš o češtině a sám tam máš x chyb”.

Poznámka #2: Protože tento systém mi nedovolí vecpat do článku pomlčku, zapsal jsem všechny pomlčky pomocí dvou spojovníků.

Další informace: