Nejlepší slogan na světě

Jaký slogan se vám osobně líbí nejvíce?

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, jaký slogan se mi líbí nejvíc a dospěl jsem k názoru, že tenhle: “A co teď?” – “Teď si dáme Deli!” Přidje mi to úžasné, protože tenhle slogan prostě žije sám. Reklamu na Deli jsem neviděl ani nepamatuju, ale když je nuda někdo řekne “A co teď?”, najde se někdo, kdo odpoví onou kouzelnou větou. Virál jako prase, kam se hrabe Kofola s andělským přáním a Vodafone s polonahou umývačkou oken.

Avšak dnešní den se mi stalo něco, co ve mně otřáslo důvěrou k tomuto sloganu a posunulo ho až na druhé místo. Ptáte se, jakýže slogan dokázal zastínit Deli?

Inu, to si takhle sedím a seru. Na záchode, samozřejmě. Když dojde na moment utírání zadku, nemohu si nevšimnout nápisu na balení hajzlpapíru. Ten člověk, co to vymyslel, musel být génius a podle mých informací ho již lanaří dvě největší české reklamní agentury. Nuže hajzlslogan na hajzlpapíru, který mne tak ohromil, zní takhle:

splníme vám váš tajný sen

A jaký je váš nejoblíbenější slogan? :-P

PS: Klidně se můžete rozepsat o tom, jaký tajný sen vám může hajzlpapír splnit.

Jak někomu přebrat holku

Příhoda ze života aneb jak se mi Vašek snažil přebrat holku.

V pátek jsem zase po dlouhé době vyrazil do Jamu. Byl tam jakýsi koncert, sice jsem z něho nic neslyšel, protože jsem byl v úplně jiné místnosti, ale to není podstatné. Důležité je, že bylo veselo, že lidi nechápali pravděpodobnostní hádanku a že kolem jedné (asi) se kolem Daji začal motat nějaký Vašek. Já jsem se zrovna s Dajou nebavil (teda ne že bychom se pohádali, ale prostě jsem se bavil s někým jiným kousek od ní) a najednou si všímám, že se nějaký čas baví s jakýmsi člověkem. Jakýsi Vašek.

Inu, moc mě to nevzrušovalo, nejsem moc žárlivý typ a navíc jsem tou dobou beztak vysvětloval, že ty pravděpodobnosti fakt vycházejí a že tu 99% pravděpodobnost že jsem nemocný fakt nemám. Nicméně Vašek byl aktivní. Později mi Daja říkala, že se jí asi třikrát ptal, jestli fakt chodí s tím týpkem v tom oranžovém. Buď byl tak ožralý, že si to nepamatoval nebo jí to nechtěl věřiť.

Ale nyní už přichází čas na nějakou akci, jak mi přebrat holku. Dámy a pánové, dávejte pozor, ať víte, jak se to dělá. Vašek si nejspíše řekl, že mě musí historicky znemožnit. Po zralé úvaze a ve chvíli, kdy jsem se zrovna nachomýtl blízko nich, proběhl takovýto rozhovor (upozorňuji, že je to silně působící rozhovor a pokud někomu chcete přebrat holku, váš úspěch se po tomto rozhovoru zdvojnásobí. Přesto ho prosím používejte střídmě.):

  • Vašek: “Kolik je odmocnina z 225?” (vesele)
  • Já: “Cože?” (nechápavě)
  • Vašek: “No kolik je odmocnina z 225?” (vítězně)
  • Já: “Co…? Já nevím, ňákých 15.” (ledabyle)
  • Vašek: “No…” (smutně) “A kolik je odmocnina z 169?”
  • Já: “13.” (nechápavě)
  • Vašek: * mlčí *

Jediná nevýhoda tohoto postupu je, že když narazíte na informatika nebo MatFyzáka, jste v prdeli a za debila. Informatici a matfyzáci znají mocniny nazpaměť i po šestém pivu. To je ale riziko podnikání. Je to podobné, jako Liškův návod na balení holek. Ještě, než jsem odešel, jsem se ho stačil zeptat, kolik je dva na dvanáctou, což nevěděl. Nechápu, jak někdo může žít bez toho, aniž by věděl, kolik je dva na dvanáctou. Mimochodem je to 4096. Dá se to zapamatovat docela jednoduše. 2^10 je 1024, to číslo všichni znáte (je to třeba velikost RAMky nebo počet bajtů v kilobajtu). A 2^12 je 1024 krát čtyři, což už se dá jednoduše vypočítat: 1025*4=4100 a ještě odečteme tu jedničku, kterou jsme přičetli k 1024, ať se nám líp počítá, takže 4100-4*1=4096. Triviální. Mimochodem bych se i vsadil, že polovina z vás zná mocniny dvojky. Kdo si třeba častěji kupoval RAMky, tomu musí tahle posloupnost čísel něco říkat: 1 2 4 8 16 32 64 128 256 512 1024 2048 4096 … Zapamatujte si, že 2^5 je 32 a 2^10 je 1024 a zbytek už můžete střílet prakticky od boku.

Ale zpět k balení zadané holky. Když tento rozhovor selže – ale to se opravdu stává jen ve výjimečných případech, matfyzáci a informatici zpravidla s nikým nechodí – musíte použít silnější kalibr. Ideální je holku někam pozvat. Ve dvě v noci je už dívka společensky unavená a kývne vám na cokoliv (pozn. Ready = bar, hospoda, podnik):

  • Vašek: “Nezašla bys teď do Ready?”
  • Daja: “A proč? Co tam?”
  • Vašek: “Na chvilku bychom si tam sedli…”
  • Daja: “Tady taky sedíme…”
  • Vašek: * mlčí *

Pokud vám ani po tomto rozhovoru nepadne dívka kolem krku, nejspíše máte tři oči nebo dvě hlavy. Jinak si to nedokážu vysvětlit…

Přivítejte Harryho!

Před Vánocemi jsem si koupil vánoční dárek. Hádejte co!

Nový počítač! V tomhle článku se budu jenom chlubit, takže jestli nemáte rádi chlubivé články, radši hned odejděte.

Motivací ke koupi nového počítače mi byla skutečnost, že reklama na mých webech vydělává dostatečné množství penízků, abych si to vůbec mohl dovolit a poté také pocit, že Hulán má lepší počítač než já. To má sice pořád, ale rozdíl už není tak propastný :o). Možná by bylo výhodnější počkat s nákupem na povánoční dobu, ale kupovat si dárek na Vánoce po Vánocích je takové… ééé… Navíc je možné, že v lednu by ta moje současná sestava byla levnější, ale je dost možné, že v únoru by byla ještě levnější. A co teprve v březnu! A v červenci! A za deset let! Je to takový princip matematické indukce.

Různé rozmýšlení a dohadování probíhalo asi měsíc. Vybíral jsem z několika sestav, různě jsme s jedním ochotným chlápkem v NetSoftu upravovali ony sestavy, aby vyhovovaly mým skromným požadavkům. Asi po dvou týdnech jsme se dostali ke čtyřjádru (snad ke stejnému čtyřjádru co má/měl Hulán!), ale cena už se blížila ke třiceti tisícům, což už se mi zdálo trošičku hodně, že jo. Takže nakonec jen dvoujádro, ale zase tam mám víc blbostí kolem toho (TV karta apod.).

Nyní následuje konfigurace počítače pro ty, kteří tomu rozumí (já tomu nerozumím):

  • Základní deska: Fortron LN 400W, ASUS P5B GB LAN, iP965, Harry (na přední straně bedny je nápis “Harry”, tož jsem mu to jméno už nechal ;-))
  • Operační systém: Windows Vista Home Premium (bez Visty už ani ránu…)
  • Procesor: CPU INTEL Core 2 Duo E6420
  • Paměť: 2GB DDR (2 x 1 GB)
  • Pevný dísk: 2 x 300 GB SATA
  • Grafika: ATI Sapphire HD2600 Pro 512MB DDR2 2xDVI TV-OUT
  • Televizní karta pro MCE
  • Zvuk: Sound Blaster Audigy SE bulk

Dobrý, ne? Celkem (i s tou Vistou) to stálo 23 000. Předevčírem vyšel Unreal Tournament 3, na který jsem se hafo těšil, teď si jdu stáhnout demo a jdu drtit a střílet a vraždit! Jojo, Unreal je prostě boží. A někdy během letního semestru by mohl vyjít StarCraft 2, na to se taky těším jako sáňky na zimu.

Jediné, co mě trochu štve je, že strávím ještě pár hodin různým nastavením systému a instalací nesmyslů, abych ten počítač k něčemu měl…

Proč jsem skončil s blogováním

Stručně řečeno proto, že čas strávený psaním nesmyslů na tenhle blog mohu využít mnohem užitečněji.

Těm, kteří nemají rádi dlouhé články, doporučuji již nečíst dále. Nic moc nového oproti předchozí větě se asi stejně nedoví.

Kdysi jsem si říkal, že s nástupem internetu a hlavně blogovacích systémů již nikdo nebude číst názory těch Steigerwaldů a jiných profesionálních komentátorů. Teď jsem si uvědomil, že jsem se šeredně mýlil. Alespoň v mé osobě. Čím víc čtu blogy a názory “obyčejných” lidí, tím radši si nakonec koupím Mladou frontu a přečtu si toho Steigerwalda, jak zaníceně bojuje proti komunistům.

Čím dál častěji totiž vidím rozdíl mezi tím prostým občanem, který většinou o tom, o čem píše, neví ani ň - jen to, co se dočetl na Novinkách, v lepší případě na Novinkách a Aktuálně.cz. Jeho názor je sice hezký, ale obvykle mě jako čtenáři nepřináší lautr nic nového, akorát pár nadávek na ty nahoře a několikero konspiračních teorií. Vždyť přeci všichni, kdo mají zrovna vyšší postavení než autor článku mají dlouhé prsty a mají za kamarády ty největší bosse. S kým se kamarádí ti největší bossové si radši ani nepředstavuji. A všichni výše postavení jsou přeci lotři. To je prostě jasné. A komu to není jasné, ten je hloupý, že ano.

Lidé v novinách mají obvykle větší rozhled a víc známých, takže jejich názor je pro mě reprezentativnější. Navíc umí psát, což se o většině bloggerů říct nedá. I když Steigerwald píše o blbosti, stejně to má nějakou formu, styl a úroveň. Navíc dobrý komentátor se pozná tak, že nabídne čtenáři pohled na věc, který je nějakým způsobem originální. Dá se říci, že takový článek v člověka něco málo zanechá. Nevzpomínám si, že by se mi to stalo u nějakého zdejšího článku. A nemyslím si, že se to někomu stalo u nějakého mého článku. Snad kromě toho o reklamě. Jo, to je jediný článek, který asi v hodně lidech nějakou tu stopu zanechal ;-).

Když si uvědomím tuhle smutnou, ale pravdivou skutečnost, asi už nenajdu dostatek motivace k napsání nějakého článku. Stejně vím, že to bude jen blábol. Názor člověka, který nemá čas a vlastně ani možnost pořádně ověřovat fakta, přece nemůže mít žádnou velkou vypovídací hodnotu. Poslední dobou, před tím, než začnu dělat něco většího, zeptám se sám sebe: A komu tím prospěju?

Když si tu samou otázku položím předtím, než tady začnu psát nějaký článek, nějakým způsobem nenacházím odpověď. Přiznávám se, že před psaním tohohle pamfletu jsem si tuto otázku nepoložil.

Naprosto seriozně mohu prohlásit, že jsem žádným zdejším článkem nikomu neprospěl. K čemu jsem tedy ty články psal? Ten Steigerwald aspoň ve svém komentáři stvoří myšlenku, která někoho obotí. Nemyslím si, že by se mi tohle někdy nějak extra povedlo. Přitom jsem měl tu možnost místo psaní nesmyslů někomu prospět.

Už přes rok píšu vlastní webové stránky o matematice. Původně jsem stránky zakládal proto, že jsem měl pocit, že žádná učebnice matematiky matematiku neučí, nýbrž pouze normativně opisuje definice. Jo, většina učebnic obsahuje více či méně dokonalé definice různých matemtických axiomů, ale nedej bože aby něco vysvětlila. I proto jsem svůj web trefně pojmenoval “Matematika polopatě”. Matematiku se tam snažím vysvětlit skutečně polopatě. Tak, aby to pochopil pokud možno kdokoliv. Četné emailové ohlasy mě utvrzují v tom, že se to skutečně povedlo. Navíc jsem akorát před rokem zřídil na stejné doméně matematické forum, kde se může kdokoliv zeptat na jakýkolik matematický problém, který ho trápí. V tuto chvíli obsahuje forum přes tři tisíce příspěvků, což je docela úctyhodné číslo. Web je v tuto chvíli nejspíše nejnavštěvovanější matematický web u nás. Práce na tomto webu má smysl. Když si položím otázku - komu tím prospěju? - získávám zcela jasnou odpověď. Před nedávnem jsem dokonce stránky částečně přeložil do slovenštiny, abych i našim bratrům ze Slovenska umožnil polopatické vzdělávání! ;-)

Teď si říkám, že kdybych tady nenapsal těch x článků, které nikomu neprospěly, mohl jsem sepsat třeba tři čtyři kvalitní články o nějakém matematickém problému a mohl jsem pomoci několika stovkám lidí. Ale já si řekl ne - a psal tady nesmysly. Inu, je mnohem snazší přihlásit se tady do administrace a sepsat nějakou tragédii na osudy nějakého politika, pořádně si zanadávat, jak je to na tom světě špatné, než si sednout a napsat článek, který by někomu pomohl. Kdyby všichni bloggeři věnovali svůj čas užitečným věcem, wikipedie by se už neměla kam rozšiřovat.

Ale to ne, bourat postavené je to nejsnažší, co člověk může udělat. A tak to prostě dělá, že jo.

Někdo mi hackl web ;o)

Nějaký TreX mi hackl web! A vám ne - heč!

Asi tak po půl roce jsem se podíval na svůj v podstatě hlavní web na doméně www.havrlant.net a co nevidím! Někdo ho hackl! Nejvtipnější na tom je, že zrovna na téhle doméně jsou samé statické HTML stránky, skrze které je nemožné ten web hacknout :o). Nicméně na ostatních doménách je plno PHP souborů i když nevím, jak by se k nim někdo dostal, je dost možné, že jsem tam měl nějaký bordel, skrze který se ti vtipálkové dostali dál.

Taky je možné, že uhádli heslo na FTP, ale zase tak slabé ho snad nemám :o). Pro jistotu jsem ho tak jako tak změnil. Nejvtipnější je, že si ti lumpové dokonce na web nahráli PHP soubor, skrze který mohli ovládat úplně celý web :o). Prostě si tam nahráli svojí aplikaci na procházení adresářů na celém FTP – takový malý online Total commander. Prostě lol. Ten človíček si tam zkrátka mohl dělat úplně všechno co se mu zrovna zachtělo.

Asi budu muset pročistit FTP. Už jsem psal na hosting, jestli neví, kde že se jako stala chyba. Je taky možné, že díru v nějaké aplikaci mají oni.

Ale ten pocit, že mě někdo hackl… Ten je k nezaplacení ;-). To se musí prožít, to nejde ani popsat :o).

Každopádně měli alespoň tu slušnost, že mi smázli jenom index.html, ostatní stránky nechali být. Takže to ještě byli slušní hackři, i když nebyli úplně gentlemanští – to by mi řekli, kudy se tam dostali a jak to fixnout.

A aby tato vzpomínka zůstala zachována na věky, přikládám i screenshot.

PS: Ale má to i své výhody – asi před měsícem jsem se sháněl po nějaké funkci, která by mi nějakým rozumným způsobem zobrazovala a počítala složky a soubory na FTP – a nakonec mi ta funkce sama přistane přímo pod nosem! :-)

Timy je aktivní, část druhá

Že jsem člověk aktivní, o tom již nemůže být pochyb. No… Možná trochu jo.

Nedávno jsem zde představoval můj nový půlprojekt a sice matematiky slovensky. Dnes mám pro vás mnohem větší kalibr. Dal jsem se totiž na dráhu úchylných webů, takže dnes vám zde představuju senzačně nový informační web o ICQ.

Prozatím to ještě není hotové, chybí tam zásadní články o skinech* a smajlících. Někdy časem, snad… Prozatím nemám zrovna moc času, protože musím programovat docela obtížný úkol do školy, takže se teď peru s pointery a není čas na ptákoviny. Nicméně doufám, že se mi ten web časem podaří zoptimalizovat na takovou úroveň, aby se návštěvnost toho webu pohybovala alespoň ve stovkách. Snad by to nemusel být problém. A jak všichni víme, uživatelé jsou peníze!

A že jste to vy, tak vám prozradím, o čem bude můj další web, až tedy budu mít čas ho vytvořit. Sice jsem ještě nijak nezkoumal případnou konkurenci, ale je dost posibilní, že můj další web bude o Opavě. Co konkrétně, to nepovím, ne ne ne.

A abych nezapomněl, grafiku má na svědomí HeWeR.

-———————————

* skin = vzhled ;o), ne skinhead.

Matematika slovensky

Timy je aktivní!

Jistě všichni mí stálí návštěvníci (dva znám a v třetího alespoň doufám) víte, že píšu web o matematice. To není žádná novinka. Ale od nynějška (resp. asi od pondělka) běží na webu také slovenská verze matematiky pro naše bratry ze Slovenska. Sice každý v okolí, komu jsem o tomto nápadu pověděl, mi okamžitě vmetl do tváře, že každej slovák přece umí česky, vole, nicméně pravdou zůstává, že vyhledávače na slovenskou frázi česky psaný web jen tak nevyhodí.

Za překlad vděčím Tomášovi, který část webu ochotně přeložil. Teď už jen očekávám onu milionovou návštěvnost jako je tomu v případě mateřského webu.

Hádanka pro chytré hlavičky

Ach ti spolubydlící na kolejích…

Jeden z mých čtyř spolubylících se neustále diví, že sedím takřka pořád u počítače. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, oni nás – informatiky – nemůžou pochopit. Nicméně včera padla z jeho úst fascinující myšlenka. Bylo to asi takhle:

Seděl jsem zase x-tou hodinu u počítače a hrabal jsem se tuším ve zdrojácích Matematiky a předělával ji, ať je více použitelná. Mezi tím jsem si teda třikrát vyslechl, jestli nejsem závislý apod., ale to není podstatné. Když jsem se zvedl od počítače, který mám položený na svém stole, vypnul ho a šel si do postele číst nějakou knížku, zaslechl jsem z postele, kde ležel onen spolubydlič:

“Člověče já jsem tě ještě neviděl nikde jinde než u počítače a v posteli.”

Přikládám screenshot pokoje a pod ním následuje ona hádanka (kliknutím zvětšíte):

Otázka: Kde jinde bych měl být?! Myslíte, že když se na hodinu zavřu do skříně, udělám mu radost?

Proč se hádáte?

Jaký vlastně máte důvod k tomu se hádat se svou drahou polovičkou?

Klasické rčení zní, že bez hádek by to ve vztahu byla nuda. Já si to třeba nemyslím. S jistou inkriminovanou osobou, rychle vymyslím přezdívku – třeba Daja, chodím přes rok. Za tu dobu jsme se ani jednou nepohádali. Za těch několik měsíců jsme se ani jednou nijak nerafli a dokonce musím říct, že jsme snad ani nedošli k nějakému nevyhnutelnému sporu. Prostě jsme se vždycky domluvili.

Je tak těžké akceptovat požadavky toho durhého? Nebo jaký máte důvod k hádce se svým miláčkem? Já nejsem hádávý typ, alespoň ne ve vztahu, takže moje první holka se spíše jen hádala se mnou, než abych se já hádal s ní. To asi není ono, takovou holku už bych nechtěl. S druhou holkou jsem se sice nehádal, ale jen proto, že jsme si navzájem nedokázali říci, co nám na tom druhém vadí. V obou případech to bylo více či méně stresové chození. V prvním případě jsem se stresoval, že se jí zase něco nebude líbit a vyvolá hádku, v druhém případě jsem se stresoval kvůli těm věcem, které mě štvaly, ale které jsme si nedokázaly vyříkat. Obojí je na prd.

Když už jsem předtím s někým chodil, strašně mě štval ten stres. Místo toho, abych měl radost, že s někým chodím, stresoval jsem se kvůli tomu, aby nedošlo k hádce nebo mě stresovalo její samotné chování. Takové chození je na dvě věci, z nich obě věci jsou na <|>. Nemám rád stres a místy ho ani nezvládám, proto se snažím žít tak, abych byl ve stresu co nejméně. Už jsem i přestal blogovat na Novinkách, protože mě ta banda kreténů, co ty blogy navštěvuje, vždycky akorát stresovala.

Takže se ptám – co z těch hádek máte? V současném vztahu s Dajou jsem se s ní vždycky dokázal nějakým způsobem domluvit. Chápal jsem, když Daja vznesla nějaký “požadavek” či přání (dneska půjdu ven s holkama apod.) a stejně tak jsem očekával, že něco podobného z mé strany pochopí Daja. Ona chudák Daja hlavně musí přetrpět klasické Ajťácké řeči, takže z Daji už se pomalu stává poloviční programátor :-). Kde je teda ten hlavní problém?

Pokud bych stručně rozebral své první dvě holky – v prvním případě jsem příliš mladý, blbý a naivní na to, než abych vůbec měl sílu a rozum se bránit, takže jsem byl spíš takový fackovací panák. V druhém vztahu jsem se bál říct dívce křivého slova aby se nedej bože neurazila, nerozešla se se mnou a nevysmála se mi před všemi kámoškami. Tohle byly mé problémy, které už jsem – snad – překonal. Prozatím jsem na žádný další problém nenarazil. Jestliže mám s Dajou nějaký problém, řeknu jí ho a ona se podle toho zařídí (což nutně neznamená, že se změní k obrazu mému). Jak to máte vy?

Twittruju, twittruješ, twittrujeme…

I já jsem podlehl kouzlu web2.0.

Přes veškerý odpor k web2.0 technologiím a službám (viz třeba účet u last.fm, který mám založený jedině kvůlu tomu, aby ostatní věděli, co zrovna poslouchám - jako na jejich přání. Sám neznám skoro ani svůj login.) jsem začal používat twitter.com. Pokud nevíte oč se jedná, buďte rádi. Zkrátka jde o mikroblogování, kdy na jeden zápisek máte max 140 znaků. Takže to rozhodně není na sálodlouhé úvahy, ale jen na prosté sdělení, že zrovna děláte to a to nebo že vás to a to hrozně štve nebo si tam můžete psát vtipy nebo co já vím. Velká výhoda je snadnost zápisu nových příspěvků. Nemusíte se logovat do aplikace, stačí si to nastavit na nějaký IM a pak už jen prostě pošlete normální zprávu na určený kontakt. Takže já si třeba otevřu gtalk, zvolím konverzaci s twitter.com, napíšu tam ahoj světe a ono se objeví na mém mikroblogu!

Takže pokud toužíte vědět, co zrovna váš oblíbený bloggger dělá, koukněte na twitter.com/timycz.

Biopaliva zachrání svět

Konečně se to podařilo! Biopaliva se nasazují v reálném životě, antiglobalisté a bojovníci proti globálním problémům mohou ze srdce jásat!

Že je to skvělé? Konečně se zlepšil svět. Auta začnou jezdit na biopaliva a vše bude lepší. Teda až na to, že pár lidí chcípne hlady. Biopaliva se totiž vyrábí z obilí a podobných plodin, takže se stalo to, co se stát muselo. Zemědělci raději prodají za dvakrát větší cenu své výtvory nějaké firmě na výrobu biopaliv než pekaři, který z by z toho upekl chleba.

V lepším případě stoupá cena obilí/potravin, v horším už prostě žádné obilí zbýt nemusí. Obzvláště lidé z chudších míst jistě ocení, že pár papalášů v Njů jorku si vozí prdele v autech s biopalivy.

Proti biopalivům nic nemám, to je mi šumák, ale tenhle způsob zavedení biopaliv zdá se mi poněkud nešťastný…

Zdroj: Novinky.cz

Lidské vztahy v matematice

Víte, jak se v matematické logice zapíše hajzl?

Následující schéma znázorňuje vztah dvou lidí (A = Adéla; T = Tomáš) a je to jedna z možných definic hajzla:

PS: Kdo nezná logické výrazy, měl by si zopakovat výrokovou logiku.

PS #2: Komu se nechce zopakovávat výroková logika, tomu zde ještě přepíši předchozí výraz do češtiny (ale nejdřív se snažte tu definic rozlousknout sami, mělo by to pak být vtipnější :-)):

“Adéla chce Tomáše a zároveň neplatí, že Tomáš chce Adélu nebo Tomáš chce Adélu právě a jen tehdy, když si Tomáš chce zašukat.”

Jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná.

Timy má svátek!

A navíc jedna veselá příhoda o sraní z kolejí…

Víte, co mě na novém designu Seznamu nejvíc štve? Že se tam nezobrazuje, kdo má dneska svátek. To jsem měl na Seznamu rád, protože jiný “ukazatel” svátků po ruce nemám, takže jsem teď v háji. Aspoň nebudu muset nikomu psát, když zrovna ten svátek bude mít. A teď už k tomu sraní.

Víte, loni jsem měl hafo dobré koleje. Bydlel jsem v poklidné čtvrti, v podstatě na nejmodernějších (a taky nejdražších) kolejí v Olomouci. Jiné jsem nesehnal - ne že by mi to vadilo. Letos jsem dostal naopak ty nejlevnější. Na pokoji jsme čtyři a ještě ke všemu máme klasické poschoďové postele, akorát jsou teda přicvaknuty k sobě, takže to vypadá jako manželská poschoďová postel. No prostě skvělý. K tomu bych ještě rád podotkl, že když lezete po žebříku na horní postel, velice pravděpodobně vrazíte do velkého skleněného lustru, který je cca půl metru nad postelí. Ještě, že spím dole.

Loni jsme měli buňku, kde nás bylo celkem šest a měli jsme tam dva sprchové kouty a k tomu dva záchody. Prostě luxus. Letos je všechno společné, klasicky na patro jedny záchody a sprchy. Aspoň, že je jich dost a nemusím třeba nedej bože čekat frontu.

A teď si konečně představte, že se vám chce na záchod. Konkrétně srát. Vemete si svůj hajzlpapír a jdete. Už to mi přijde trochu divné, já totiž musím s tím hajzlpapírem projít celou chodbu, než se k hajzlům dostanu. Takže celé chodbě říkám - pozor, teď jdu srát. Pocit k nezaplacení.

No dobře, dojdu na záchody, vyberu si nějakou kabinku… usednu… a co neslyším. V kabince vedle mě zrovna někdo vykonává potřebu. Prostě sere. A teď zásadní otázka - jak se mám vysrat, když v kabince třicet centimetrů ode mě sere někdo úplně jiný?! To prostě NEJDE! Zkuste srát, když vedle vás cosi žbluňká do záchodu a když si pak vedle vás někdo asi pět minut utírá ten svůj zadek. To fakt nejde…

Taky že to nešlo. Sebral jsem hajzlpapír, sebral jsem sebe a šel jsem nevysrán zpátky na pokoj. Co se dá dělat, potřebu budu muset vykonat jindy.

Opravdu si začínám vážit našeho domácích záchodu, tam se dá vždycky vysrat naprosto luxusně.

***

PS: Ten blog.cz je taky dost na <>. Schválně jsem si dal záležet na typografii, používal jsem všelijaké čtverčíkové a půlčtverčíkové pomlčky a české uvozovky a ta sviňa hromská to stejně převedla na obyčejné spojovníky a anglické uvozovky…

PS2: Boží vtip z našich spolužáků:

Maminko, co je to orgasmus?
Já nevím, zeptej se tatínka…

Jak se taky může dělat reklama

Aneb znali jste před měsícem nějakou firmu Moravia Energo? Pokud jste dostatečně paranoidní, můžete za celou kauzou vidět hezký reklamní tah, který má firmu Moravia Energo zviditelnit. Nejdřív se hlavní účastníci naoko poštěkají, rychle to co nejvíc přes média rozpitvají, ředitel Moravia Energo si vymyslí a oznámí, že firma ztrácí kvůli Grossovi kontakty, po měsíci vše utichne a Moravia Energo je hned známější.

Nevím, jestli je to skutečně reklamní tah, spíš asi ne. Ale kdyby to opravdu byla jen reklama, bylo by to, myslím, povedené.

O zločinném úspěchu Microsoftu

Evropský soud zamítl odvolání Microsoftu proti vysoké pokutě, kterou firma dostala již před třemi lety za jakési nefér jednání. O co ve stručnosti jde? Evropské komisi vadí, že Microsoft dodává spolu se svým operačním systémem také multimediální přehrávač Media Player a že nezveřejňuje zdrojové kódy svých aplikací(*). Pokud tyto dva faktory sečteme, Microsoft prý tímto nedává dostatečný prostor pro konkurenční programy.

Podle rozhodnutí soudu se tedy Microsoft musí chovat ke své konkurenci citlivěji. Měl by ji poskytnout všechny dostupné materiály, aby ostatní společnosti mohly sestrojit lepší přehrávač, než je Media Player. Microsoft by podle rozhodnutí soudu měl pomáhat své konkurenci, aby ta mohla Microsoft předčít. Zde pominu fakt, že Windows Media Player je veskrze mrzký přehrávač a lepších přehrávačů jak hudby tak i filmů se na internetu válí stovky.

Jako uživatel oceňuji, že už po nainstalování systému mám na počítači nějaký multimediální přehrávač, byť nevalné kvality. Nyní, na rozkaz Evropské komise, začal na některých místech Microsoft dodávat Windows bez Media Playeru. Jaký to má praktický význam pro běžného uživatele? Jen ten, že si po nainstalování Windows nebude moci přehrát žádný film ani hudbu a bude si muset někde na internetu sám stáhnout přehrávač. Tedy naprosto zbytečná práce navíc. A to se vůbec nezmiňuji o těch pár lidech, kteří přístup k internetu nemají - těm se situace zkomplikuje ještě více.

Microsoft je zkrátka a dobře vinen tím, že je úspěšný, a že jeho operační systém používá kolem 97 % trhu. Zjevně to někomu v Evropské komisi leží nějak v žaludku. Ještě malá aktualizace: O tom ostatně svědčí i výrok jakési eurokomisařky, která měla prohlásit, že očekává, že tímto rozhodnutím se sníží podíl Microsoftu, což komise vítá. (zdroj viz konec článku, druhý odkaz)

Mimochodem dnes jsem se rozhodl, že si naprogramuji vlastní kalkulačku. Jen co ji dodělám, podám stížnost nějakému soudu, že Windows má ve své výchozí instalaci integrovanou kalkulačku, čímž ohrožuje můj produkt a brání mi v rozletu.

Pozítří míním zakládat nový lihovar. Budu v něm vyrábět nový revoluční alkoholický nápoj s obsahem alkoholu 35 %. Jméno ještě nemám úplně rozmyšlené, ale zatím vítězí “Genie”. Ihned po uvedení na trh zcela samozřejmě podám žalobu na místní hypermarkety, protože mé lihoviny se umisťují na horších pozicích v regálech než ostatní výrobky a jednu žalobu také schytám na výrobce Metaxy, že mi neuvolnil svůj recept na svou lihovinu, čímž mi ztížil možnost konkurovat Metaxe.

Já být generálním ředitelem Adobe, už podávám žalobu, že má Microsoft ve výchozí instalaci Malování, čímž ohrožuje úspěch mého Photoshopu.

* Aktualizace #2: Tohle není tak úplně pravda, Microsoft nemá předat samotný zdrojový kód, ale pouze veškerou dokumentaci. Rozumně to vysvětlil Tomášův komentář.

Zdroje:

2^2 vzpomínek

Meca mi předal štafetu. Ly mi předala štafetu. Možná i někdo další. A možná taky ne. Nevím.

Pokud nevíte o jakou štafetu se jedná, máte smůlu. Teď přejdeme k věci:

1. vzpomínka: Poprvé v jamu

Jam je naše malá skromná slavná punková hospoda, která už přivítala takové skupiny, jako je třeba Volant nebo NVÚ! Pamatuji si dodnes, jak jsme ve výtvarce řešili, jak tam máme jít oblečení a jak jsme si mysleli, že když tam půjdeme třeba s červeným tričkem s pumou, rozhodně dostaneme přes držku. Vtipné taky je, že tohle řešil naprosto každý, kdo se do jamu chystal poprvé.

Nakonec to bylo víc než v klidu a to náš první koncert vlastně ani nebyl punkový, ale byl to spíše Oi! koncert, takže koncentrace skinů tam byla vyšší než normálně. Ale přežili jsme to a já poprvé pogoval se skiny. Tehdá ještě nikdo z nás ani nebyl punkáč, ani jsme to nijak nevyznávali, jen jsme spíš poslouchali tu hudbu. Byli jsme klasický malí špunti, kteří neví, co to punk je. Zajímavé je, že přesně těmhle lidem, když do jamu přijdou, se teď smějeme a nadáváme na to, že takoví lidé jen kazí image Jamu :-). Teda já ani tak často ne, leda když už to je fakt extrém.

2. vzpomínka: Koncert Iné kafe

Tohle chronologicky patří před první vzpomínku, ale vzpomněl jsem si na to až teď. Iná káva byl můj druhý koncert vůbec, první byli Chinaski. Chinaski byli dobří, myslel jsem si, když jsem na nich byl v Ostravě. Ale to co se událo na Iné kávě… Zběsilé pogo od začátku až konce mě chytlo a nakonec z toho byl můj první durch od začátku do konce propogovaný koncert. Jojo, to jsem byl ještě mlád. Tehdy jsem si řekl, že koncert á la Chinaski už fakt ne. Tam někdy začalo mé polopunkové období, které zčásti trvá dodnes (akorát že dnes bych již trochu ubral a nazval to čtvrtpunkové období).

3. vzpomínka: PodParou

Fest PodParou byl můj první pořádný festival, kde jsem i přespával. Ožralí punkáčové na každém kroku, na pódiu skákají české punkové legendy, já v podstatě poprvé piju víc piva než bývá zvykem a vůbec je to tam prostě super. Ale to nejhlavnější - potkávám tam holku, s kterou teď už víc než rok chodím :-). Dávám se s ní do řeči, ať tam chudák nesedí tak sama a postupně se sbližujeme. No a pak se to nějak zvrtne a ona začne chodit s někým úplně jiným. Nj, stane se.

4. vzpomínka: Zprovoznění AdSense pro ČR

Vidím to jako dnes, když mi přišel email od Googlu, že zprovozňují AdSense i pro obsah (do té doby fungovalo AdSense pro vyhledávání) a já vložil na svou Matematiku své první reklamní bloky… A vydělal tak první milion dolarů…

(skoro)

Teď už jen zbývá předat štafetu někomu jinému. Nuže komu? To je drám o, to je drámo. A bu - de - tóóó Adnats! Za to, jak to natřel Pixymu. A ještě MiSHAKovi - za…. no… prostě jemu taky ;-).

O mazání komentářů

Poslední dobou se tady docela často řeší problematika mazání komentářů, cenzury a totalitních, arogantních a namyšlených blogerů. Proč o tom tedy nenapsat článek, že jo, když už mě někteří pasují do role praotce Dylýta.

Nejprve rozebereme situaci o poznání jednodušší a sice blog na své vlastní doméně. Koupím-li si svůj vlastní webových prostor a nahraji si tam nějaký blogovací systém, mohu si tam dělat co chci (dokud neporuším zákony země, ve které mám web umístěný). Já jsem ten, kdo zaplatil za prostor a jsem to tedy já, kdo platí za to, aby komentující mohli komentovat. Dokud já platím za prostor, budu si sám rozhodovat, co tam chci a co ne. Pokud se mi tudíž nějaký komentář znelíbí, můžu ho bez problémů vymazat. Můžu se třeba ráno vzbudit, hodit si pětikorunou a smazat buď každý lichý nebo každý sudý komentář. Jakkoliv je to nelogické a nesmyslné, udělat to zkrátka můžu, nikdo nemá právo mi to zakázat, stále se jedná o můj soukromý majetek.

V některých případech dokonce komentáře mazat musím. Jakožto vlastník a provozovatel totiž zodpovídám za obsah, který tam umístím. Pokud tedy někdo napíše nějaký rasistický komentář, je mou povinností ho vymazat, protože by se mi také mohlo stát, že mě někdo zažaluje za šíření rasismu nebo něčeho podobného. Ačkoliv situace okolo komentářů je stále nejasná (není zcela jasné, zda by měl za komentář nést zodpovědnost provozovatel nebo komentující), nějaká spoluzodpovědnost provozovatele určitě bude. Jak je tedy vidět, v některých případech není možné komentáře zcela nemazat.

Situace zde na blogu je poněkud těžkopádnější, protože zde jsem si žádný prostor ve skutečnosti nezaplatil. Avšak stále je to můj blog a jsem zodpovědný za obsah a dokud neporuším zdejší Pravidla blogování, s kterými musel každý bloger souhlasit, mohu si opět dělat co chci. A zdá se, že pouze jediný bodík z celých pravidel mě v otázce komentářů nějak svazuje:

“(…) V případě konfliktního tématu je bloger povinen poskytnout dostatek prostoru k vyjádření napadené protistraně.”

To je první a poslední omezení, které se v pravidlech vyskytuje. Vypadá to tedy, že i zde mám v otázce mazání komentářů ruku volnou a mohu toho využít, budu-li chtít.

Otázka, zda vůbec můžu mazat komentáře je snad vyřešena - můžu. Alespoň do doby, než se v pravidlech usídlí nějaký bod, který to bude zakazovat. Teď zkusím nastínit, kdy by komentář měl být vymazán.

Já se řídím striktní zásadou, že diskuse pod článkem má být výhradně o článku. O ničem jiném. Pokud si nějaký človíček chce povídat o hladomoru v Africe, ať si najde jiný článek a necpe mi to pod článek o reklamě. Proč by měly být komentáře pod článkem pouze o článku zkusím ukázat na příkladu:

Dívejte se na to z pohledu uživatele, čtenáře. Tuhle jsem hledal nějaké informace o jakémsi MP3 přehrávači co jsem si chtěl koupit. Narazil jsem na diskusi, kde hlavním tématem byl můj přehrávač. Prvních pár příspěvků bylo k věci, pak přišla studená sprcha a rychlý pád do diskusní žumpy - začaly se řešit osobní spory dvou zúčastněných. Skvělé. Hledám informace o přehrávači a zjistím, že Franta nemá rád Pepu. To jsem potřeboval vědět. Znechuceně odcházím a hledám diskusi, ve které se vyskytují chytřejší uživatelé nebo přísnější moderátor.

Stejně tak pokud si rozkliknu nějaký článek zde na blozích, očekávám, že diskuse pod nimi bude o článku. Článek jsem si přečetl patrně proto, že mě zajímalo téma a očekávám, že se další více či méně zajímavé informace o tématu dovím v komentářích. Když se tam začnou řešit mimotematické kraviny, jsem zklamán, protože už se tam obvykle nic kloudného k tématu nedovím. Funguje zde totiž klasický dominový efekt. Stačí, když jeden napíše nějaký blbý či urážlivý komentář a v zápětí se najde někdo další podobného ražení, který má buď touhu souhlasit a podpořit komentátora nebo souhlasí s autorem článku a začne ho bránit. Než se nadějete, máte pod článkem hromadu komentářů s několika výzvami o znovunávštěvě základní školy, několikero poslání do oněch míst a mnoho proseb, aby autor článku už nic nepsal. (Mimochodem znáte ten vtip o Karlu Čapkovi a RUR? Víte, co by se objevilo v hodnocení Čapkova díla RUR, kdyby už tenkrát existoval internet? “Pan Čapek by si měl o robotech nejdřív něco přečíst, než o nich začne psát.“)

Pod nepohodlné komentáře tudíž u mě blogu spadá jakýkoliv komentář, který se nechytá tématu článku. Třeba i různé jízlivé útoky na mou osobu. Nemám rád, když někdo veřejně útočí na mou osobu (nějaký blogový rádobypsycholog mi teď do komentářích může napsat něco o tom, že trpím pocitem méněcennosti nebo tak něco). Takže když místo komentáře “Myslím si, že se autor ve svém článku mýlí.” někdo napíše “Autor je husa hloupá, která tomu vůbec nerozumí.”, může očekávat, že poletí. Já snesu stovky kritických komentářů, které se týkají článku (příkladem budiž můj článek o reklamě, kde 90 % komentující se mnou výrazně nesouhlasí - to je jen ukázka pro ty, kteří si stále myslí, že mažu komentáře, které mi nepochlebují), ale nesnesu jediný komentář nesmyslně útočící na mou osobu. Svůj blog píši pro radost sobě, ne kvůli někomu, kdo trpí touhou provádět analýzy mé osobnosti a přehnaně upřímně mi je v komentářích líčit. Pokud takovou touhou trpíte, můžete mi výslednou analýzu poslat třeba emailem.

Ještě bych rád podotkl, že když píši, že autor může smazat komentář, neříkám tím, že ho musí smazat.

Co se mi líbí na Windows Vista

Instalace: Instalace probíhá úplně v pohodě a je narozdíl od XP v grafické podobě. Potěšující fakt je, že většinou nemusíte instalovat žádné ovladače, Vista se o vše postará sama, takže po nainstalování samotné Visty se počítač okamžitě stává provozuschopný, v XP jsem musel ještě nainstalovat několik ovladačů.

Rozhraní Aero: Vzhled Vist je opravdu hezký, Aero se povedlo hlavně proto, že to není nijak přeplácané a všechny efekty jsou akorát decentní a nijak nezdržují práci s počítačem. Přepínaní programů pomocí win+tab je sice lahůdka, ale v praxi moc nepoužitelná, protože klasické alt+tab je rychlejší. Navíc zde přibyl náhled samotné stránky, namísto pouhé ikonky jako je tomu v XP, takže snáze rozpoznáte, které okno vlastně chcete.

Bezpečnost: Zdá se, že se i zde uhrály velké změny. Momentálně na Vistě nepoužívám Firewall ani antivir, což u mě na XP bylo pro dlouhodobější fungování počítače docela nemyslitelné. Navíc s počítačem nepracuji jako Superadmin, tudíž na počítači nemohu provádět některé úkony jako třeba instalace nových programů. Pokud chci něco nainstalovat, systém se mě musí nejprve extra zeptat, jestli jsem tu akci začal já nebo program, kterému důvěřuji, či jestli je to nějaká škodlivina. Ze začátku, když instalujete všechny možné programy, které potřebujete, je to otrava (nicméně se to dá na těch pár hodin, než to nainstalujete, vypnout), ale později, když už něco instalujete jednou za uherský rok, to nijak neobtěžuje. Prozatím tedy mohu říci, že se s Vistou cítím bezpečnější než s XP.

Rychlejší start programů: Vista lépe využívá správu paměti a přednačítá často spouštěné programy do RAMky, které poté startují rychleji. Místy je to docela znát.

Windows Sidebar: Postraní panel, kde si můžete vložit různé blbůstky jako je kalendář, analogové hodiny nebo třeba poznámkový bloček, který asi využívám nejvíc, protože ho mám po startu systému okamžitě na očích a tak hned vím, co jsem si včera poznamenal, ať dneska udělám :-).

Windows Calendar: Nevím teď, jestli je něco obdobného součástí XP, nicméně u Visty se jedná o docela šikovný organizační nástroj, na který jsem si docela zvykl. Hlavně je to normální program, takže je to rychlejší než třeba onlinový Google Calendar, který jsem chvíli používal předtím.

Řešení problémů: Docela mě tahle fíčura překvapila, občas je to totiž vážně použitelné. Když nějaký program nahlásí chybu, systém zkusí automaticky vyhledat řešení. Pokud jde o známou chybu, odkáže vás to na stránky, kde se o chybě mluví. Asi třikrát mě to skutečně odkázalo na stránku, která ten problém řešila a dvakrát se mi to dokonce povedlo vyřešit (řešením třetího problému byl upgrade programu na novější verzi, což jsem nechtěl). Ale pochopitelně to taky dostkrát nenašlo nic.

Praktičtější explorer: Tohle se mi snad líbí úplně nejvíc. Místo toho, abyste v adresní liště měli pouze suché umístění souboru (třeba C:\Lukee\dokumenty\hudba\skladba.mp3), je tam posloupnost odkazů, které vás po kliku přemístí na požadované místo. Takže ve Vistě by to vypadalo asi takhle C - Lukee - dokumenty - hudba a po kliknutí třeba na dokumenty vás to přemístí do dokumentů. Zdá se to být jako blbost, ale je to fakt hodně použitelné a když jsem na XP, hodně mi to chybí a pořád intuitivně klikám na adresní řádek a ono nic.

Nemyslím si, že tyhle výhody stojí za to, abyste (pakliže používáte XP) upgradovali na Vistu, ale pokud bych si kupoval nový počítač, sáhl bych už určitě po Vistě.

Já jsem taky dopad!

Reakce na Arthurův článek o tom, jak dopad. Vzhledem k tomu, že tam neumožnil komentovat a tato storka by se tam i hodila, dávám ji alespoň semhle.

Kdysi jsem napsal jeden článek o závisti, asi nic extra hodnotného, ani nevím, nechce se mi to po sobě číst. Každopádně nějakou shodou okolností jsem se kouknul do diskuse a co nevidím mezi posledními komentáři - nádherný skvost! (btw, ne, není to znovublogující laco)

laco: co to meles vole?vsak se ti zbohatlici a podnikatele na bezny lidi (co maji min a podnikatele ani manazeri nejsöu)divaji sezhora kurva!za to vobjizdeni sroubovakem si muzou sami!ja sem kurva delnik a na curaka ktery chodi v saku nebo podnikatele co ojebavaji na danich a maji nos nahore a mysli si co neni klidne i plivnu!

jasne urednici a jine pocitacove a kancelarske krysy nikdy nepostavi barak,nikdy nic neudelaji protoze to neumi!delnik je u me poctivy a slusny clovek a tem by meli pridat!delnik taky dokaze sedet v kanclu!ale krysy za delnicky plat nikdy nepujdou poradne pracovat!

A aby toho nebylo málo, po čtyřech minutách dodal:

laco: a az ¨Lukasi dorostes tak to poznas!

Tomu říkám slovo do pranice!

Spam uprostřed města

Jdu si takhle se zmrzlinou v ruce, koukám se po obchodech a najednou mě zastaví naleštěný frajírek v sáčku s černými deskami a spustí kolotoč otázek. A že prý jakého mám mobilního operátora. Co je mu do toho, pomyslím si, ale zdvořile odpovím, že Paegas. On na to, že aha, asi mám na mysli týmobajl a že prý jestli nechci jejich ultra dobrý tarif. Nechci. Kdybych ho chtěl, už ho mám. Načež mě začne přesvědčovat o výhodách tarifu Bav se a já ho odpálkuji s tím, že mám tarif Bav se. Nashledanou.

Chápu, že každý si musí nějak vydělávat, takže jdu klidně dál. Dobrý den, jakého máte mobilního operátora? Ptá se mě nažehlená frajerka o pár kroků dále. A já že paegas a ona že týmobajl a že tarif, já že nechci, ona se Baví, já se Bavím už dávno, nashledanou.

Inu, stane se, nemohla vědět, že už mě stavěl její kolega, že jo. To dá rozum. Dobrý den, jakého máte mobilního operátora? Paegas - tarif - nechci - Bav se - už mám - nashledanou.

Třetí, na chlup stejný rozhovor už člověka trochu vytočí. Ovšem nyní před sebou vidím něco tak strašného, že bych se to dovolil přirovnat k hydře devítihlavé. Možná i patnáctihlavé. Čtyři umaštění frajírci seskupeni na jednom místě! Nedá se jim uniknout, jsem v pasti. Zaryji oči hluboko do země, málem přestanu dýchat a snažím se být nenápadný jako Vinnetou když čeká na zlosyna. Dobrý den, celý den, jakého máte mobilního operátora?

Cožpak neexistuje nějaký zákon, který by podnikům zakazoval posílat do ulic své tajné agenty s destičkami v rukách, aby otravovali život do té doby spokojeného občana? Vždyť nejde o nic jiného, než o klasické spamování, akorát se tak neděje online, ale offline. Chování potulného rytíře posluhovače přesně zapadá do definice spamu jako klíček do klíčové dírky: nevyžádané obchodní sdělení. Pokud mě na ulici zastaví několik chlapíků a nabízejí mi něco o co nota bene absolutně nemám zájem, jedná se přeci o nevyžádané obchodní sdělení. Nebylo by na škodu, kdyby podobný zákon, jaký platí v oblasti internetu, platil i v běžném životě.

Člověk by alespoň nemusel dennodenně uhýbat naleštěným kravaťákům, kteří honí provizi a otravují každého občana, který jim zrovna padne do oka.

Deset pohledných roštěnek

Trochu volně navazuji na Zimmiho a Ly, kteří zveřejnili svých 10 (7) protějšků, které se jim líbí.

První místo:

.jpg)

Ano, Paris Hilton. Někdo o ní říká, že je to vypatlaná blbka a obyčejná děvka. Já neříkám opak, ale je to prostě kunda :-).

Druhé místo:

Carmen Electra… Kočka z pobřežní hlídky, která je narozdíl od Pamely hezká. Kdysi byla vyhlášena druhou nejvíce sexy ženou roku, čemuž se ani trochu nedivím (první byla Britney - byl to ten rok, jak se líbala s Madonnou a praskly na ni i nějaké další sexuální aférky).

A další v pořadí máme:

Cameron Diaz, moje oblíbená herečka. Nepamatuji si s ní špatný film. Z těch nejlepších mě napadají Něco na té Mary je, Hlava nad vodou nebo Svatba mého nejlepšího přítele.

Pak tady máme tuhle krasavici:

Kanadská kinder-punková zpěvačka Avril Lavigne. Sexy dračice to sice asi není, ale hezká holka to je.

A jedeme dál:

Poznáte ji vůbec? Agáta Hanychová, povedená dcera Veroniky Žilkové (mimochodem taky hezká ženská). Jeden čas chodila se Sámirem Issou.

A teď tady máme…

Jennifer Aniston, hvězda z Přátel a mimochodem je to jediná holka, kterou máme se Zimmim společnou.

Vrátíme se zpátky do Čech:

Nevíte, co? Petra Faltýnová, přítelkyně hokejisty Ručinského. Zaujala mne hlavně na nějakém mistrovství, kde si ji oblíbil režisér a furt ji ukazoval v záběru jak sedí v hlediště a fandí :-).

V Čechách ještě zůstaneme:

Simonka Krainová, tahle holčina se mi líbí už hodně dlouho, pamatuju si ji ještě z Byl jednou jeden Polda, kde pobláznila hlavu Majsnerovi. Mimochodem vdávala se pár kilometrů od nás.

Teď se ještě koukneme na Slovensko:

Bývalá dlouholetá přítelkyně Jaromíra Jágra, Andrea Verešová. Po rozchodu nafotila (nebo alespoň zveřejnila) erotické fotografie z vany. Vybral jsem jednu z méně odvážných ;-).

A poslední desátá je česká plastiková královna, “hudební zombie” v ženském podání - zkrátka Helena, Helena ta co má, gumový vemena:

Jinak nejhezčí je sámo přítelkyně, ale je stydlivá, takže nic neuvidíte :-)

Když překladatel nemá svůj den

Tento článek je psán s vědomím, že ho bude někdo číst.

Znáte sérii filmů Taxi? Určitě ano, je to přece nejrychlejší francouzská komedie. Nyní přichází do kin čtvrtá řada a oficiální text distributora zní takto:

Taxi 4 je čtvrtou částí slavné automobilové ságy Taxi napsané Lucem Bessonem. Všichni hlavní herci trilogie Taxi se vrací ke čtvrtému opusu - taxikář Samy Naceri, nešikovný policajt Frédéric Diefenthal, komisař Bernard Farcy, jehož role zaujímá v tomto díle mnohem významnější post než u předchozích dílů. Rovněž se vrací Emma Wyklund (dříve Emma Sjöberg) a Edouard Montoute, stejně tak i režisér Gérard Krawczyk, který stál u zrodu Taxi 2 a 3. Jediná Marion Cotillard, hvězda třech předchozích filmů, se natáčení čtyřky nezúčastnila.

Všechno v pořádku, že jo? Teď si ovšem přečtěte “upoutávku”, která visí na plakátech našeho opavského kina Mír:

Jak jsem jel za přítelkyní na kole

Moje holka bydlí někde v Bílovci, já v Opavě. Vzhledem k tomu, že ty dvě městečka nejsou coby kamenem dohodil, musel jsem za ní jezdit autobusem nebo mě svezla autem. Nicméně začíná být hezky, takže jsem se rozhodl, že sk ní budu jezdit na kole, abych si pocvičil fyzičku.

[Není-li vám více jak 18 let, nečtěte prosím dále, mohli byste při čtení článku utrpět vážný psychický šok a mohl by být narušen vývoj vaší osobnosti. Lidé nad 18 let čtou následující řádky na své vlastní riziko.]

Ale hezky od začátku. Doučuju jednu holku matematiku, v nemocnici. To víte, když máte web o matematice, tak se vám nabídky na doučování jen hrnou ;-). Zrovna včera jsme probírali výrokovou logiku, implikace, konjunkce a takové blbosti. Po dvou hodinách končíme, já jdu ven a copak nevidím. No co nevidím? Co kurva nevidím?! Svoje kolo KURVA nevidím!!!

Normálně mi ho před nemocnicí během návštěvních hodin nějaký zasraný zpičisyn ukradl! A ano, měl jsem ho hergot zamknuté (fascinuje mě, že to je první věc, na kterou se každý zeptá, když mu řeknu, že mi ukradli kolo - “A měl jsi ho zamčené?” Ne, asi jsem idiot a nechám uprostřed města tři hodiny odemčené kolo…). Prostě přijedu, zamknu kolo, odučím, jdu ven a to kolo tam není!!! Kurva do řiti to kolo bylo rok staré! Dostal jsem ho za maturitu a stálo zasraných deset tisíc! Áááááááá deset tisíc v prdeli, v normální prdeli! A co dostanu od pojišťovny? No co dostanu od pojišťovny? HOVNO! Neměl jsem ho doma pod zámkem v atomovém krytu, měl jsem ho normálně zamčené ve stojanu a spešl ho pojištěné nemám, takže deset tisíc v řiti a od pojišťovny dostanu leda chleba namazaný hovnem.

Samozřejmě jsme zavolali policajty, ale co ti můžou dělat… Podle ochranky nemocnice to dělají nějací zasraně zkurveně zpičení patnáctiletí smrdutí spratci, ale dokázat jim to samozřejmě nemůže, dokud je nechytne přímo při činu. Deset ticíc kurva drát! Jestli by se mi ti vyjebaní čuráci dostali pod ruku, přetáhl bych je zasiflenou klikou vod kópelky a hned potom bych jim narval tu jejich dutou palici do hazjlu a spláchl bych ho posraným splachovačem vod hajzlu.

Do píče to si člověk ani nemůže nechat venku kolo, aby mu ho nějaký vyblitý hnus fialový neukradl? Proč mu kurva rodiče nebo kdokoliv jiný nevysvětlí, že je to zmrdské? Kde je nějaká kinderstube? Nejhorší na tom všem je, že i když je někdo chytne, tak se stejně zjistí, že ti zmrdi ve spocených smradlavých kšiltovkách nemají ani patnáct let a stane se jim maximálně hovno. Rodičům to bude beztak u prdele, ještě synáčka pochválí, jak je vynalézavý. Tyhleti zpičení kreténi by se měli střílet nebo aspoň kastrovat, aby se nemnožili. Kurva deset tisíc v prdeli, na to budu dělat zbytek času co mám brigádu a ještě budu muset něco doplatit z reklamy nebo z toho doučování. A to všechno kvůli nějakému zamrdanému kreténovi co má v hlavě naprosté hovno a prdel má mezi očima.

A nakonec třikrát piča piča piča…

PS: Pod tímto článkem bude striktně moderovaná a těžce cenzurovaná diskuse. Jakýkoliv komentář, který nebude obsahovat vulgární slovo bude neprodleně smazán. Děkuji za pochopení, kurva drát.

PPS: A za holkou samozřejmě zase budu muset buď autobusem nebo mě bude muset přivézt/odvézt…

Prodávám nefunkční DVDromku

Je to LG, asi dva a půl roků stará, nečte DVD a ani je nevypaluje. Občas přečte a vypálí CD, ale nespoléhal bych na to. Vzhledem k mé silné citové vazbě k mechanice bych dražbu začal na částce jeden tisíc korun.

Proč si koupit mou nefunkční mechaniku? Budete za hvězdu! Schválně - kdo má doma DVDromku podepsanou samotným Timym? A nota bene nefunkční! Dámy na tuto mechanika sbalí mnoho urostlých pánů a muži na ni sbalí mnoho sličných bab. Přikládám fotografii DVDromk\ (foceno za letu, respektive pádu):

A teď otázka pro všechny bystré kluky a holky. Proč prodávám starou nefunknčí DVDromku? Protože jsem si koupil novou funkční DVDromku. Správně! A proč jsem si po roce koupil novou funkční DVDromku? Ha? Nevíte, co? Inu, proto:

Jojo, Luky si zakoupil Windows Vista! Home premium a je to docela jízda. První dojmy jsou skvělé, ještě pořád si vychutnávám Aero ;-). Potěšující fakt je, že mi tam zatím jde naprosto všechno co jsem zkoušel, nic nedělalo problémy, akorát Vista je moc prudérní v tom, že má tendenci kontrolovat všechny možné a na všechno se stokrát ptá. Naštěstí už jsem to vypnul, takže nemusím při každém rychlém pohyby myši explicitně Vistě říct, že ano, opravdu chci rychle pohnout myší.

Je tady i jedna dobrá hra, jmenuje se InkBall. Do prostoru vám to vyhodí pár kuliček a vy perem kreslíte čáry a ty kuličky se podle těch čar odrážejí (úhel dopadu se rovná úhlu odrazu, znáte to). Po každém kontaktu kuličky s čárou čára zmizí. Cílem hry je dostat kuličky do takových děr, jako třeba v golfu. Jsou tam míčky různých barev a díry různých barev a samozřejmě musíte vždycky zelenou kuličky trefit do zelené díry. Když to uděláte naopak, prohráli jste. Je to docela návyková hra :-).

Další dobrý dojem udělal nový spořič :o). Zůstane tam původní obraz a přes ně začne system foukat mýdlové bubliny, vypadá to hezky.

Hodně mě taky potěšily ty poznámky, co jsou vidět vpravo na screenshotu. Hodiny jsou taková blbost, ale ty poznámky se dost hodí, dokonce jsem uvažoval, že bych si něco takového sám naprogramoval, ale kluci z Microsoftu mě holt předběhli.

Zatím to vypadá, že celý systém pracuje rychleji, třeba takový Firefox startuje asi dvě vteřiny, což je docela výkon. Ale taky ten systém běží druhým dnem, uvidíme, jak bude šlapat za pár měsíců. Potěšující je taky fakt, že jsem nemusel instalovat žádné ovladače, prostě všechno běží jak má hned po instalaci systému, na což jsem u XP zvyklý nebyl.

No, to by bylo pro tento měsíc asi všechno ;-).